Profesore, pozor Potter

34 ?perky

---

"Proč jsi na mě nepočkal s dárky?"zajímalo místo pozdravu Rona.

"Byl jsem zkusit, jestli už můžu létat," použil Harry se zkroušeným výrazem první výmluvu která ho napadla. Doufal, že výraz chudáček Harry, co nemůže hrát famrpál na Rona zabere.

"A?" zajímalo ho hned.

"Nejde to," pokrčil rameny a dělal že je mu to úplně jedno, že si to vůbec nebere k srdci (což si taky nebral, protože to nebyla pravda)."Co jsi dostal?" změnil raději rychle téma.

"Mamka s taťkou mi dali svetr.. klasicky, ale tentokrát alespoň není hnědý, dostal jsem zelený. Myslím, že hnědý letos připadl Percymu,"začal mu vykládat Ron a vůbec si nevšiml toho, že Harry je myšlenkami úplně jinde. Jak by taky mohl věnovat pozornost vánočním dárkům svého kamaráda, když dostal ten nejlepší dárek na světě? Možnost pomstít se Pánovi Zla a všem Smrtijedům...

"To je moc pěkná spona,"řekla zaujatě Hermiona a pohladila jeho dárek od Severuse,"ruční práce jestli se nepletu. Odkud ji máš?"

"Ani nevím,"pokrčil bezstarostně rameny a myslel na to, jak moc se za posledního půl roku zlepšil ve lhaní,"přišla mi s ostatními dárky. Nejdřív jsem si říkal, jestli to není nějaká past ale pak mi došlo, že všechna pošta je stále filtrovaná, tak jako loni a navíc pochybuju, že by smrtijedi věděli o tom, že si nechávám narůst vlasy. Takže si myslím, že mi to poslala nějaká obdivovatelka."

"Jsi si naprosto jistý, Harry?"řekla s mírnými obavami Hermiona.

"Byla zabalená v balícím papíru s malými amorky, kteří zpívali My Heart Will Go On. Co jiného by to mohlo být?"ušklíbl se a změnil téma:"Co jsi dostala ty?"

"No, Ron mi vyrobil tenhle překrásný náramek,"pochlubila se mu pyšně,"poslední dobou se hrozně zlepšil v přeměňování." Harry se na náramek zvědavě podíval a musel uznat, že to není vůbec špatná práce. Pravda, jeho nebo Severusovu výrobku se to zdaleka nevyrovnalo, ale i tak.

"Páni, super Rone,"pochválil mladíkovu práci,"netušil jsem, že to v sobě máš."

V tu chvíli ho někdo popadl za ruku. Otočil a setkal se s podivě zírající Alex.

"Děje se něco?"zeptal se jí zmateně.

"Potřebovala bych s tebou mluvit,"řekla mu klidně,"o samotě."

"Jistě,"přikývl zmateně. Udělal snad něco, že se tváří tak vážně?

"Můžeme jít ke mě do kabinetu,"navrhla rychle a počkala až vstane. Vykročili skrz Velkou síň a asi v půlce Vstupní haly Alex konečně promluvila:"Pěkná spona. Dostal jsi ji k Vánocům?"

"Ano,"přikývl zmateně. Co se děje? Je něco se Siriusem?

"Od koho?"zajímala se dál.

"Nevím,"pokrčil ramen a držel se před chvílí vymyšlené historky,"nejspíš od nějaké obdivovatelky."

"Obdivovatelky, jistě,"zopakovala nepřítomně Alex a otevřela dveře do kabinetu. Vešli dovnitř a posadili se do křesel.

"Tak co se děje?"zeptal se pořád ještě zmatený Harry.

"To je moc pěkný dárek,"řekla tak nějak nenuceně Alex a pohrávala si s náramkem co jí vyrobil,"a víš ty co? Teď jsem byla pozdravit Severuse a nevěřil bys mi, ale on má skoro stejný."

Harry by si nejraději vrazil. Už zase zapomněl myslet. Jak jen mu mohlo nedojít, že když dá Alex a Severusovi stejný dárek, profesorka si to spojí? Měl jedinou možnost... lhát, lhát, lhát.

"Vážně? To mě mrzí,"řekl zcela klidně,"dole ve Špercích a Šatech mi tvrdili, že je to originál. Od koho jej Snape dostal?"

"Harry,"řekla tiše Alex,"myslíš si, že jsem úplně hloupá? Oba ty náramky jsou ruční práce. A velmi dobrá. Vyrobil jsi je ty a jeden z nich jsi dal mému bratru. A co víc, ve vlasech nosíš sponu, na které nemohu přehlédnout magický podpis mého bratra. Co kdybys mi řekl pravdu?"

"Nechápu o čem to mluvíš,"stál si na svém Harry,"tu sponu mi někdo poslal, netuším od koho je. A ten náramek je z Prasinek."

"Harry."

"Vážně!!"

"Já nejsem pitomá. Co pečeš se Severusem?"

"Nic, doopravdy!"

"Tak dobře, jak vidím, budu si to muset zjistit jinak,"prohlásila zamračeně žena,"doufám že alespoň Severus bude mít dost cti aby mi řekl pravdu." S těmi slovy se zvedla a naznačila mu, že je čas aby odešel. Harry se zvedl a jako by se nic nestalo se s ní rozloučil a prošel dveřmi.

Sakra! Udělal pěknou pitomost. Jediou útěchou mu bylo, že nebyl sám. Koneckonců to Severus na své práci nechal svůj magický otisk. Na to on tedy myslel. Nejspíš se opět projevilo to, co do Severuse přenesl. V tomho případě mírná zbrklost.

Stáhl si sponu z vlasů a rychlým dotekem ruky z ní smazal jakkoliv magický podpis. Při tom jeho magie zavadila o nějaké zaklínadlo ukryté uvitř. Zamračil se a vstoupil do samotné podstaty toho zaklínadla. Bylo složité a velmi, zdálo se, že se dokonce opírá o prvotní zákony. Ale i přes jeho komplikovanost z něj jasně vycítil, že má sloužit k jeho obraně. Severus se chtěl očividně pojistit, že se mu nic nestane. To bylo... milé.

-Severusi?- spojil se s ním pomocí telepatie.

-Co?- okamžitě mu odpověděl muž.

-Nechci tě nějak stresovat, ale vypadá to, že Alex něco tuší,- řekl nervózně - poznala, že tvůj náramek je vyrobený mnou stejně jako ten její a ucítila tvůj magický podpis z té spony co jsi mi dal. To jsi ho vážně zapomněl vymazat?-

-Sakra! Za to můžou ty tvoje vlastnosti,- zanadával Severus -,doufám, že jsi patřičně zatloukal.-

-Jasně, nemá ani páru co se děje,- potvrdil mu Harry -, ale teď se chystá na tebe, tak jsem si řekl, že tě raději varuju.-

-Dobře, tak se uvidíme na večeři.-

Whampi´s note:

Jupí, další kapitola na světě. A že to byl tentokrát porod! Ale co, už je to za námi a můžeme slavit. Koneně se mi snad podaří přehoupnout se přes vánoce a dostat se k nějaké akci. Možná dokonce i k nějaké té malé AKCI, jestli chápete jak to myslím. A že už bylo na čase co? Ale neradujte se, moji dva kluci to budou mít ještě dost těžké.