???? ???? ? ??????? [????]

"Bohužel pro vás Atsuhi, Yasuo vypadá, že nějakou dobu nebude schopný mluvit," ušklíbl se nakonec a Atsuhi se na mě otočil se zvednutým obočím. 

"Yasuo? Teď už si ho můžeš podat," ozval se potichu a já na něj přejel zmateným pohledem. Pořád jsem ale nebyl schopný dostat ze sebe jediné slovo. Tiara se s tichým smíchem zvedl z křesla a vesele si to namířil ke dveřím. 

"Vyřídím Machiko, že jsem splnil misi," zašklebil se na nás mezi dveřmi a pak už byl pryč. Atsuhi pořád nehybně seděl na sedačce vedle mě a obezřetně mě pozoroval. 

"Yasuo?" ozval se a já se k němu obrátil. Hlavou se mi mimoděk mihla myšlenka, že mu to zase neskutečně sluší. Jako ostatně vždycky. Vystřelil jsem ze sedačky jako by byla v plamenech a začal jsem couvat ke dveřím. Atsuhi mě stále propaloval pohledem, ale nezvedl se. 

"J...já už musím...s...slíbil jsem Zi...Zice, ž...že s ní zajdu do zahrady," vykoktal jsem, pak jsem se rychle otočil a co nejrychleji jsem doslova utekl z jeho přítomnosti. 

______________________________________

Ziku jsem našel asi o dvě minuty později. Jakmile mě spatřila, upustila věc co právě držela - můj mozek nebyl v takovém stavu, aby rozpoznal onen předmět - a přeběhla ke mně. 

"Yasuo? Yasuo! No tak, mluv se mnou. Stalo se něco?" zeptala se a popadla mě za rameno.

"Tady ne," ucedil jsem a ona se zamračila. Co nejrychleji mě ale dovedla do mé ložnice, kde zamkla a obrátila se ke mně s obezřetným pohledem. 

"Tak?" ozvala se, když jsem pár minut mlčel. Párkrát jsem se zhluboka nadechl a vydechl a pak jsem se na ní přímo podíval. 

"Políbil mě," vydechl jsem nakonec jednoduše. Zika vytřeštila oči a ztuhla na místě. 

"P...počkej, co?" zeptala se zmateně.

"Atsuhi," vysvětlil jsem celkem zbytečně. "Byli jsme s Tiarou a dobírali si ho kvůli Kyoshimu, pak Tiara řekl něco v tom smyslu, že si ho nemáme co dobírat, když jsme se my dva ani nepolíbili a Atsuhi se ke mně otočil a udělal to," shrnul jsem události posledních patnácti minut. Zika začala přecházet po pokoji a mnula si při tom spánky.

"Atsuhi tě políbil," řekla nakonec a já přikývl. "Jen tak, tě prostě políbil," zamumlala si pro sebe. Pak se ke mně otočila a usmívala se jako měsíček na hnoji. Skočila vedle mě na postel a pohodlně se opřela o její pelest. "A jaký to bylo?" zeptala se a já se na ní podíval jako na psychicky labilního člověka. Protočila oči. "No tak, nějaký pocity z toho mít musíš. Bylo to příjemný, nepříjemným, něžný, jemný, divný, správný... Dělej, mluv!" vybídla mě. 

"Ziko já..." začal jsem, ale hodila po mně takový pohled, že jsem hned ztichnul. Povzdechl jsem si a vjel jednou rukou do vlasů. "Bylo to...příjemný. A...no, nevím jestli přímo správný, ale rozhodně to bylo...zajímavý..." povzdechl jsem si nakonec. Zice zajiskřily oči a přesunula se ke mně blíž. 

"A dál?" vyzvídala. Frustrovaně jsem zakvílel a pak se na ní podívala. Vypadala jako dítě, které čeká až maminka potvrdí, že odeslala dopis Ježíškovi. 

"Bylo to...prostě to bylo dobrý. Nedokážu ti to líp popsat," zakroutil jsem hlavou a ona se zatvářila malinko zklamaně. Pak se zamračila a naklonila hlavu na stranu.

"A co jsi dělal pak?" zeptala se.

"Nejdřív jsem na pár minut oněměl a pak jsem od něj de facto utekl," povzdechl jsem si. Zika zakvílela a praštila mě do ramene. 

"Ty jsi ale idiot Yasuo! Koukej ho jít najít!" vykřikla a já se zamračil. 

"Co? Ne! Proč bych ho pro boha šel hledat?" nechápal jsem. 

"No přece abyste si to zopakovali, ne?" vysvětlila rychle a donutila mě vstát z postele. Pak mě dotáhla ke dveřím a otevřela je.

"Yasuo přísahám, že jestli za ním okamžitě nepůjdeš, zamknu knihovnu a už nikdy tě do ní nepustím," vyhrožovala a s těmito slovy mě vystrčila ze dveří, které za mnou zabouchla. Zůstal jsem nevěřícně stát uprostřed chodby a nevěděl jsem, co mám ksakru udělat.

Jejich polibek jsem chtěla dát už tak do sedmý kapitoly. Protože jestli něco fakt nejsem, tak trpělivá. Nakonec jsem to ale vydržela až do dvacátý a jsem na sebe náležitě pyšná. 

Doufám, že se vám kapitola líbila. Možná ještě jednu stihnu vydat zítra, ale pak se pravděpodobně vrátím ke svému nepravidelnému vydávání, protože zase začne škola... Ale naděje umírá poslední, že?

A teď mám jeden dotaz pro dámy. Už jste některá někdy někam zvala kluka? Musím si totiž sehnat někoho do tanečních a za nic na světě se k tomu nemůžu odhodlat. Takže jakékoli nápady jak to udělat vřele přijímám.