Tvor, kterého tahali za sebou vydával sípavý zvuk, byl nemocný a jeho plíce byly z nějakého důvodu naplněný hleny.
Nakazil se asi od lidí, snášel to hůř a měl pravděpodobně bolesti.
Dřepnul jsem si k němu, lekl se, ale jakmile spatřil moje červený duhovky, tak na malý moment mi předvedl ty svoje, který měly žlutý nádech.
Pousmál jsem se, byl o dost mladší než já, bylo mu asi tolik, co Jiminovi a to více mě sere, že je v tomhle stavu tady venku.
,,Otevři pusu." vyslovím.
Ležel nehnutě na zádech, ruce měl rozřezaný, jak ho ti dva muži surově svírali a ani nechci vědět, kde a jak ho našli.
Poslechl mě, ihned jsem se k němu naklonil a pootevřel svou pusu, vystrčil jsem svůj jazyk a nechal, aby mu má slina spadla do úst.
Vzpomněl jsem si na Taehyunga, častokrát jsem tenhle čin dělal během sexu, on si pravděpodobně myslí, že jsem zvrácené hovado, což samozřejmě jsem, vzrušuje mě to, líbí se mi ho během toho pozorovat, jak je mi bezprostředně oddaný a dává mi najevo, jak je submisivní, ale mám k tomu i jiný důvody.
Moje sliny ho chrání zevnitř, nejenom ho léčí, ale drží ho déle při smyslech a já se tak nebojím mu trhat kůži až do krve, kdybych tohle předtím neudělal, tak by ztratil vědomí mnohem dříve.
Tvor si odkašlal, hlasitě vydechl a já ho vzal do náručí, přesunul jsem ho na jiné místo, opatrně ho položil kousek od garáží, kde se vzduchem nelinul lidský pach, takže tu může pobýt do té doby, než se mu udělá lépe.
Já se však musel vrátit, musím najít toho kokota, který se pravděpodobně toulá na černém trhu jako totální idiot.
Hlavou mi proběhla myšlenka, že bych andílkovi řekl, že chcípnul a já bych se tady nemusel srát ve městě s hledáním toho ubožáka, ale slíbil jsem mu, že se s ním vrátím, takže jsem bohužel musel.
Vylezl jsem na budovu, kráčel po střechách, kde jsem měl perfektní výhled na přístav, uličky, kde jsou stánky.
Nikoho jsem však neviděl.
Ztrácím tu čas již dvě hodiny a jak znám Taehyunga, tak pokud nás ráno nepotká u snídaně, tak chytne nervy a bude mít chuť si hrát na statečného a vyrazit za námi.
Zastavil jsem se, svou hlavu natočil k měsíci a svoje oči zcela zavřel.
Zaposlouchal jsem se, soustřeďoval se na vůně a zvuky.
Celý okrsek páchl, krev jsem cítil všude, ale lidská krev voní více po železu, má jiné aroma než ta naše.
Trvalo mi než jsem přestal vnímat pláč a mumlání svých vrstevníku, poslouchal jsem kroky a zcela jiný hlasy.
Mykl jsem se svou hlavou do strany, když jsem zaslechl v dáli nepravidelný šlápoty.
Cítil jsem rychlý tlukot srdce a netrvalo to dlouho, než jsem ucítil jeho smradlavou vůni.
V sekundě jsem se rozešel, stále po střechách budou a byl jsem nucen přeskočit přes uličku na tu druhou.
Zvuky začaly být hlasitější, již nebyl sám.
,,Prosím vás."
Zastavil jsem se, uslyšel jsem jeho hlas a okamžitě jsem změnil směr.
,,Neviděli jste náhodou Kima Taehyunga?"
Okamžitě jsem seskočil z budovy, objevil se přímo před ním a zacpal mu pusy, když se snažil přilákat pozornost dvou cizinců, kteří šli pomalou chůzí před ním.
Zatáhl jsem ho do uličku, přimáčkl ke zdi a měl jsem sto chutí mu urvat hlavu.
,,Ty jsi snad svůj mozek vysral ne? Proč tady kurva rozhlašuješ jeho jméno?"
24. you've shit your brains out, haven't you?
Za?ít od za?átku
