Rozhlédl jsem se po místnosti, ihned mi do nosu udeřil ten nepříjemný zápach, který jsem cítil čtyři roky.
Přistoupil jsem k Jinovi a chytl ho pod krkem, ne extra silně, avšak stále pevně.
,,Můžeš mi kurva vysvětlit, kde je andílek?" optám se.
Nechali ho, aby se sám pohyboval po stanici, přitom já vím od otce, že ho Namjoon z nějakého důvodu potřebuje, o to horší je celá ta situace.
,,V podzemí, propustil tvory, ale zavinil poplach." odpoví.
Přestal jsem ho svírat, potichu jsem zavrčel a prohrábl si svoje vlasy.
Jimin náhle vyslovil Hoseokovo jméno, které nehnutě ležel na lehátku, kam následně i utekl.
Svraštil jsem obočí, i Jin přistoupil k němu a zahleděl se na Yoongiho.
,,Musel jsem mu píchnout morfium." řekne.
To malé kotě se zatvářilo starostlivě, všichni byli tak zatraceně sentimentální, ale my jsme ztráceli čas.
,,Tvory dokáží morfium zredukovat, za pár minut se probudí." vysloví Yoongi.
Svraštil jsem obočí, začal jsem se soustřeďovat, až moje oči vzplanuly a vyjely mi nepatrně i drápy.
Napojil jsem se na toho debílka, který bezvládně ležel na lehátku.
Poslouchal jsem jeho krevní oběh, srdce a tepovou frekvenci.
,,On už ale není tvor." řeknu.
Jeho tep byl slabý, voněl jako za starých času a jeho srdce sláblo.
Má krev se mu v těle zredukovala, otec řekl, že bude za dva dny opět obyčejný a ta doba již uplynula.
,,Řekl mi, že mu voním a předvedl svoje zelený oči, musí být v pořádku."
Jin vyšiloval, jeho srdce bilo na poplach, což vzhledem k tomu, že z větší části byl prostý člověk, nedokázal tolik ovlivnit.
Cítil jsem jeho strach, obavy a beznaděj, až jsem měl pocit lítosti, ale teď opravdu nebyl čas na podobný sračky.
,,Jak velkou dávku jsi mu píchnul?" optá se Yoongi.
Začal si prohlížet Hoseoka, všichni stáli kolem něho, ale já nevrle chodil tam a zpátky a měl jsem pocit, že za nedlouho vybouchnu.
Andílek byl někde v prdeli, po stanici chodily tvory, který byly zdrogovaný a můžou ho v sekundě zabít.
A místo toho, abychom se snažili zachránit jeho, tak se tady staráme o chcípáčka, který je už dávno odepsaný.
,,80 mg." odpoví Jin.
Rázem jsem se zastavil, tyhle minuty tady mi připadaly jako věčnost a jakmile jsem uslyšel tuhle odpověď, tak mi šly žíly potrhat.
,,Tak co tady kurva řešíme? Nejde o smrtelnou dávku, takže v klidu." řeknu.
Jimin, který měl až do této chvíle sklopená ouška, je ihned narovnal a všichni se podívali na mě.
Nadzvedl jsem jedno obočí a nuceně se pousmál, sralo mě, jak debilně čuměli, kdybych vyslovil totální sračku, přitom jsem naopak kápl božskou.
,,To máš sice pravdu, ale v lidském organismu působí především v centrálním nervovém systému, tlumí mu imunitní systém, poklesl mu dechová frekvence a je pravděpodobné, že je v kómatu."
Yoongi mlel svoje doktorská moudra, hovno jsem mu rozuměl a neměl jsem rád, když někdo mluvil, přitom nic z toho neměl potvrzený a spíše si myslím, že si ten sráč dává šlofíčka a za pár hodin bude stejně nemotorný, především debilní jako předtím.
38. he is no longer a beast
Za?ít od za?átku
