,,Možná by jsi si měl uvědomit, že již není člověkem a nikdo z nás mu v tomto směru nepomůže. Ty jsi jediný, který si tuhle skutečnost nedokáže připustit." odpoví.
Zaklonil jsem svou hlavu dozadu a byl jsem nucen zhluboka dýchat, abych mu neurval hlavu.
Celou tu situaci pochopil jako kokot, absolutně neví, jaký to pro mě je a mele svá moudra, která mě nezajímají.
O konflikt jsem však v tuto chvíli nestál, byl jsem vyčerpaný.
,,Je mi jedno, že je tvor, ale nedokážu se srovnat s tím, že na mě zapomněl." vyslovím.
To, že je tvor je defacto skvělý, přeci jenom se mu zpomalí stárnutí o což jsem se snažil i já, pomáhal jsem mu, aby neonemocněl a tím tu se mnou byl jak nejdéle to půjde.
Teď tu se mnou bude, dostali jsme možnost prožít společný život, který si se mnou přál i on, ale k čemu to je, když neví, kdo jsem a co jsme spolu prožili.
Hoseok mi věnoval přímý pohled, cítil jsem jeho zarmoucení, ale již jsem s ním nechtěl mluvit.
Prošel jsem kolem něho a opustil místnost.
Obešel jsem dvůr a po chvilce se objevil v pokoji, kde vládla tma.
Prosil jsem je, aby ho nezavírali za mříže, ale oni mi nevyhověli a i přes mou žádost tomu tak učinili.
Báli se, že by napadl ostatní v areálu, ale já tomu nevěřím, já jsem sice měl to nutkání v STU každého zabít, ale jenom z toho důvodu, že mi ubližovali a nechovali se vůči mně lidsky.
Taehyungovi nosím jídlo třikrát za den, má možnost jít do koupelny a má tu okna, takže tu vládne přes den příjemné teplo.
Náhle se ozvala hlasitá rána, jak se silou udeřil do kovových tyčí.
Byla noc a on tím pádem nebyl sám sebou, byl agresivní, neustále řval a záměrně bouchal do všeho.
Pomalu jsem si sedl na zem, zády jsem se opřel o stěnu a poslouchal ten chaos, který tu vytvářel.
Svou hlavu jsem zaklonil dozadu a v sekundě zavřel oči.
Bylo mi z toho hrozně zle, chtěl jsem jít k němu, ale věděl jsem, že by mi ublížil.
Křečovitě jsem si objal kolena, když bouchl pravděpodobně do zdi a hlasitě vykřikl.
Vědomost, že jsem se takhle choval po nocích též mě netrápila, ale prožívat to s někým koho miluji a vzpomínat u toho, jaký byl předtím, mě zabíjí.
On byl vždycky ten, který mě dokázal uklidnit a to jenom kvůli tomu, že mi na něm záleží, ale já mu tuhle laskavost nedokážu vrátit.
Cítil jsem, jak se mi opět stahuje hrdlo a tvoří tlak na hrudi.
Nikdy jsem za ním nepřišel v noci, jelikož jsem mu nechtěl v tomhle stavu narušit soukromí, ale dnes jsem měl touhu být aspoň v jeho blízkosti.
,,Všechno bude v pořádku, andílku." zašeptám.
Jakmile uslyšel můj hlas, tak nastalo ticho.
Otevřel jsem svoje oči a sledoval jeho siluetu ve tmě, která se rázem nehnula.
Pozoroval jsem jeho fialový oči a vnímal jeho dýchání, které se náhle zklidnilo.
Pomalu jsem se zvedl, snažil jsem jít opatrně a nedělat prudký pohyby.
Přistoupil jsem k cele a zastavil se přímo naproti němu.
,,Poznáváš můj hlas?" optám se.
Pootevřel svoje rty a svou hlavu dal nepatrně do strany, kdyby mě chtěl vnímat o to intenzivněji.
Neodpověděl mi, ale i přes to mě donutil k úsměvu a opatrně jsem si sednul na zem.
Následoval můj pohyb, poklidně se posadil do tureckého sedu a nehnutě se na mě díval.
Jednou rukou jsem silně sevřel přední tyč, jelikož jsem si potřeboval dodat stabilitu, kterou mi mé tělo nedokázalo poskytnout kvůli únavě.
,,Chybíš mi, andílku."
Cítil jsem se zoufale, především kvůli tomu, že byl dva metry ode mě, ale já se ho nemohl dotknout, nemohl jsem ho pohladit po tváři či mu věnovat prostý polibek na rty.
Mohl jsem pouze sledovat jeho krásnou tvář, kterou jsem viděl jen díky měsíčnímu svitu.
,,Kurevsky moc." dodám.
Z ničeho nic se pohnul, přišoupl se dopředu a já tak mohl cítit jeho vůni intenzivněji.
Hleděl na mě neutrálně, neprojevil žádnou mimickou změnu v obličeji, ale už jenom to, že byl u mě takhle blízko, znamenalo pro mě neskutečně mnoho.
Své čelo jsem si opřel o studený kov, nepřetržitě jsem pozoroval jeho fialový oči, který mi rázem poskytly pocit klidu a po chvilce se ty moje začaly samovolně zavírat, než jsem vyčerpáním usnul.
-
Zdravím sluníčka🖤
dnešní díl nic moc, nicméně jsem se rozhodla příběh ještě krapet protáhnout.
Se Singularity se mi bude loučit těžko, tak bych si tu knížku chtěla ještě trošičku užít.
Luv u!🖤
41. I can't deal with the fact, that he forgot about me
Za?ít od za?átku
