,,Tak ať ti ta sračka chutná, já nebudu jíst." vyslovím.
Odvrátil jsem pohled, byl mi nesympatický a i kvůli tomu jsem měl problém věřit Jungkookovi, který tvrdil, že tenhle člověk byl můj nejlepší přítel.
Avšak jsem byl možná i já nicka, přeci jenom jsem byl totálně naivní.
Všechno bylo tak matoucí, nemám jistotu, že jsou to opravdu jedinci, kteří mě znají.
Možná mi lžou, vymysleli si historky a drží mě tu z jiných důvodů, ale to by nevysvětlovalo proč jsem oslovil Jungkooka tak, jak jsem ho dnes oslovil a při pohledu na něho mi v těle rozléhá horko.
,,Měl by jsi dodržovat řád." řekne.
Mluvil se mnou tak chladně, kdyby se mě i trochu bál, což jsem chápal, ale o to více jsem byl zmatený.
Ublížil jsem pouze chlapci s černými vlasy, ostatní jsem sotva vnímal, to otravné kotě vyléčil, protože jsem měl pocit, že má důležitou roli v životě každého kolem a nelituji toho, protože Jimin byl jediný, kromě Jungkooka, který mi po ránu věnoval úsměv a vyřazovala z něho čistá milost.
,,V tom případě ho dodržuj též."
Ihned se tu objevil Jungkook, již bez Jimina, který byl nyní s blonďákem.
Věnoval Hoseokovi nechutný pohled a jeho oči nabraly rudý odstín během okamžiku.
,,Ztrať se." dodá.
Ten kokot chvilku váhal, ale nakonec mu doopravdy vyhověl a vzdálil se od nás.
Já jsem se ovšem zvedl, neměl jsem za potřebí to již zůstávat a po dnešku jsem měl touhu se opět zavřít v pokoji a být dál od všech.
Chlapec s černými vlasy mi věnoval přímý pohled, ale nakonec mi uhnul z cesty a nechal mi volný prostor.
Čekal jsem, že bude mít nějakou poznámku, ale nikoliv, beze slova se otočil a následoval ostatní.
Jeho nynější chování mě z nějakého jistého důvodu zarazilo, avšak jsem tomu nevěnoval pozornost a vydal se opačným směrem, do svého pokoje.
Kovový dveře jsem odtáhl do strany a vešel do místnosti, ale dveře prozatím ještě zcela nezavřel, jelikož ještě přibližně hodinu budu sám sebou a nemá smysl se zavírat hned.
Přetáhl jsem si černou mikinu přes hlavu a chvilku ji jenom svíral v ruce.
Voněla jako Jungkook, nesla jeho vůni, což mi též nešlo do hlavy, protože údajně jsem tu bydlel, takže bych tu měl mít snad své oblečení a nemusel by mi dávat to své.
Látku jsem nakonec opustil k zemi a ledabyle došel ke skříni, kterou jsem otevřel a vytáhl obyčejné tričko, které jsem si následné oblékl.
,,Ty vole, přišel jsem pozdě."
Okamžitě jsem se otočil, černou látku poupravil a svraštil obočí, když se u mě v pokoji objevil chlapec s černými vlasy.
,,Co tu chceš?"
Dneska byl jako osina v zadku, více než obvykle a již od rána setrvával u mě.
Bez ostychu se posadil na postel, která je tu z mého úsudku zcela zbytečně, jelikož se ráno většinou probouzím na zemi, protože v noci tu s velkou pravděpodobností dělám bordel a jsem aktivní až do úsvitu.
,,Opravdu jsi myslíš, že tě nechám bez jídla?" optá se.
Řečnickou otázku mi pokládal velice často, sledoval jsem ho, jak vykládal různá jídla na tác, který s sebou přinesl.
Jakmile všechno připravil, tak ke mně zvedl svůj pohled, pousmál se a hlavou mi naznačil, ať se posadím k němu.
Měl jsem hlad, jenom jsem nechtěl jíst v jídelně s ostatními, jelikož jsem se s nimi necítil komfortně.
Pomalu jsem se teda posadil naproti němu do tureckého sedu a beze slova se pustil do jídla, jelikož na něho jsem se dívat nechtěl.
Po chvilce mi ovšem došlo, že já jsem jediný, který jí.
48. I've always been hard for you, nothing's changed, angel
Za?ít od za?átku
