Olízl jsem si svoje rty a zvedl k němu pohled.
,,Ty nebudeš jíst?" optám se.
Překvapuje mě, že má takovou postavu, přitom sotva jí.
Každý den nosil jídlo mně, ale on si nic nedával, pravděpodobně teda jedl předtím nebo až poté.
,,Nemám hlad." odpoví.
Nepřetržitě se díval na mě, což mě dosti sralo a po jeho větě jsem uvnitř pocítil jakýsi tlak, který jsem nedokázal pochopit.
Neřekl jsem mu vůbec nic, ale domnívám se, že odezvu ani neočekával a po chvilce mi podal čerstvé pečivo, plněné čokoládou.
Nehnutě jsem ho pozoroval a nadzvedl jedno obočí.
,,Neměj obavy, nejsou tam vitamíny." vysloví.
Nevěděl jsem, zda mu mohu věřit, ale ucítil bych tak či tak, pokud by mi lhal.
Pečivo jsem si teda převzal k sobě, ale roztrhnul napůl.
Druhou půlku jsem podal jemu, ihned si pečivo vzal k sobě a já trpělivě vyčkával, zda si kousne.
Učinil tomu tak, tím jsem já měl větší klid, že je čokoláda uvnitř čistá a kousnul jsem si též.
Jungkook si olízl svůj pravý koutek a následně si zaujatě prohlížel pečivo, které držel, než se zadíval na mě a pousmál se.
,,Vzpomínám si, jak jsi mi dal poprvé čokoládu, vůbec jsem nevěděl, co to je, ale ty jsi řekl, že je sladká a já ti věřil." řekne.
Připadá mi hloupé, že si dal něco, co mu nebylo známé, pouze na základě údajně mých slov.
Nepamatuji si na to, nevím toho tolik, ale prý byl mým subjektem, ale už jenom tenhle fakt, že jsem ho měl na starosti jako vědec, jasně poukazuje na to, že byl naivní též, protože neměl přeci jistotu, zda jsem ho jenom nechtěl vystavit riziku a zkoušet nějaký výzkumy.
,,Věřil jsem ti vždycky ve všem." dodá šeptem.
Vrátil se k jídlu, já ovšem chuť již neměl, jelikož čím déle jsme tu spolu seděli, tím větší tlak jsem pociťoval uvnitř.
Moje oči začaly štípat, vyjely mi špičáky a já se okamžitě postavil.
,,Odejdi." řeknu.
Blížila se noc a já o svoje smysly na nějakou dobu přijdu.
Nechtěl jsem, aby u toho byl, nesnesl bych totiž pohled na něho ve chvíli, co ztratím čistý rozum.
Bylo na něm vidět, že mi nechce vyhovět, ale o tolik byl debilnější, protože by byl schopný se vystavit riziku, jelikož já v noci nemohu zaručit, že mu neutrhnu hlavu.
Svou hlavu jsem nadzvedl výš, moje fialový oči ho propalovaly, abych mu více zdůraznil své slovo.
Nakonec se zvedl a věnoval mi úsměv, než opustil místnost.
-
Rozlepil jsem oční víčka od sebe a párkrát zamrkal, abych si zvykl na to ostré světlo.
Ihned jsem ucítil příjemnou vůni a nepatrný tlak na svém těle.
Ležel jsem na zemi a mou hruď si přivlastnil Jungkook, který na mě ležel a svou hlavu měl v ohybu mého krku.
Ten zmrd za mnou musel přijít zase v noci, když už jsem nevnímal.
Jeho tělo mě rozptylovalo, stejně tak jako vůně, ale ani jsem se nehnul a nadále ležel.
On se ovšem nepatrně pohnul, vnímal jsem každý jeho pohyb a musel jsem se doopravdy snažit, abych korigoval svůj tep.
,,Zase přemýšlíš nad tím, zda mi zlomíš vaz či vylomíš čelist?" optá se.
Jeho horký dech mě pošimral na krku, v tu chvíli jsem nedokázal vnímat nic jiného, avšak jsem postřehl, že jeho hlas byl výsměšný.
48. I've always been hard for you, nothing's changed, angel
Za?ít od za?átku
