Jestliže se nedokáže pohnout, tak bude muset doktor přijít na drastičtější zákrok.
Během dvaceti minut jsme opustili kancelář, rozešli jsme se po dlouhé chodbě ven na zahradu, kde se nacházela Nina.
Byla dočasně odkázaná na vozíček, prý je schopná udělat pár kroků, ale každý pohyb ji bolí a vzhledem k tomu, že ji prášky proti bolesti již moc nezabírají, tak ji chtěli ulevit aspoň v tomto směru.
Doktor se zastavil a ukázal na dívku, která seděla vedle lavičky a obdivovala okolí.
Již sám jsem za ní došel a na moment ji odebral výhled na zahradu.
,,Ahoj Nino, jmenuji se Taehyung, mám tě mít na starosti." vyslovím.
Nechtěl jsem ji označit za svého subjekta, z nějakého důvodu mi to nepřipadá správné a nebyl jsem schopný to vyslovit nahlas.
Dívka se pousmála, působila sympaticky a mile, o to více mě mrzelo, že má takové bolesti.
,,Těší mě, jsem ti moc vděčná, že mi budeš pomáhat."
Snažím se ti pomoct, opravdu, ale pokud se nezačneš chovat normálně a nebudeš se mnou spolupracovat, tak se tě vzdám jako subjekt a vrátíš se zpátky za sklo.
Mou hlavou projela ostrá bolest, až jsem byl nucen na moment zavřít oči, jelikož to přímé světlo, to jenom zhoršovalo.
Zhluboka jsem vydechl a snažil se nesoustředit na vzpomínku, která se objevila z ničeho nic.
Raději jsem se posadil na lavičku, jelikož se mi točila hlava a vytvořil se mi tlak na hrudi.
Stále jsem toho věděl málo, ale bylo mi jasné, že ten úryvek patří Jungkookovi, netušil jsem ovšem, proč jsem mu zrovna já vyhrožoval.
Náš vztah mi nepřipadal správné, vím, že jsem ho měl kdysi na starosti, ale jestliže jsem se i já vůči němu choval ohavně, tak proč jsme skončili spolu.
,,Jsi v pořádku? Nechceš se napít?" optá se.
Dívka na mě promluvila se zájmem, došlo mi, že se chovám nevhodně a zcela jsem se vypnul, což bylo vůči ní nefér.
Pousmál jsem se, snažil se nesoustředit na tu ostrou bolest a více jsem se narovnal.
Vyvrátil jsem její starost, sdělil ji, že je všechno v pořádku, jelikož tomu defacto skutečně bylo.
,,Máš bolesti i nyní?" optám se.
Musel jsem myslet na něco jiného, nechtěl jsem mít v hlavě Jungkooka, ani přemýšlet nad minulostí, která mi není známá a dávat do kupy úryvky, který se mi sem tam mihnou v hlavě.
Stejně vím, že je to k ničemu a proto jsem tady v NL, abych si od toho vyčistil hlavu.
,,Ano, avšak ne tolik, jako když se snažím pohnout." odpoví.
Opravdu se nehýbala, pouze hlavou, ač pomalu a opatrně.
Doktor si přál, abychom se sblížili, ale já moc nevěděl, jak na to, jelikož jsem mezilidské vztahy neznal, netušil jsem o čem se s ní mám bavit, co si mohu dovolit či nikoliv.
Bylo to skutečně náročné, ale ona byla celou tu dobu laskavá a nevědomě mi pomáhala.
,,Viděl jsem, že jsi nikoho neuvedla jako kontaktní osobu." vyslovím.
Domnívám se, že já jako člověk byl naivní, ale i přes to jsem měl přátelé, rodinu a partnera.
Nina byla velice laskavá, cítil jsem její lidskost, že byla čistá a přátelská, z toho důvodu mě překvapuje, že nikoho nenapsala, kdyby se cokoliv stalo.
Náhle se na moment odmlčela a zahleděla se na květiny, nedaleko od nás.
,,Nemám nikoho." odpoví.
52. just fucking choose
Za?ít od za?átku
