V tomto věku potřebuje hodně jíst, vyvíjí se každý den a Jin měl jasný přehled v tom, co je pro ně dobré.
Z ničeho nic se natočil lehce do strany a podal mi druhou půlku pečiva.
,,Nemám hlad, jen jez." řeknu.
Pousmál jsem se, ale on zesmutněl a sendvič natáhl blíže ke mně.
,,Musíš papat i ty." odpoví.
Sledoval jsem jeho tvář, ale poté sklopil pohled na pečivo, které mi podával.
Již si ani nevzpomínám, kdy jsem jedl naposledy, chuť k jídlu jsem absolutně nepociťoval, ale i přes to jsem si to od něho převzal a ukousnul si větší kus.
Spokojeně se pousmál, poposedl si zpátky na své původní místo, ale nedokázal sedět moc v klidu, jako snad každé dítě, takže jsem ho volnou rukou objal kolem břicha, aby mi nesjížděl dolů.
Zhluboka jsem vydechl, když jsem svou porci snědl, udělalo se mi krapet zle, potravu jsem opravdu nevyhledával, ale nechtěl jsem ho zklamat.
Chlapeček se již pustil do ovoce a já se zatím rozhlédl po areálu, ale po chvilce se přede mnou objevila jahoda, kterou mi podal.
Neměl jsem v oblibě ovoce, u jahod jsem vždy cítil nepříjemnou pachuť v hubě, ale nechtěl jsem ho odmítnout, takže jsem červené souplodí s poděkováním převzal.
Po několika minutách dopil džus a spokojeně se opřel zády o mou hruď.
Zahleděl jsem se na dvůr, přesněji na malého chlapečka s blond vlasy, který již byl po snídani a hrál si na trávě se svým červeným míčem.
Periferně jsem spatřil i Yoongiho, který vyšel z hlavní budovy a i z téhle dálky bylo patrné, že se dobře vyspal a jeho oči již neodrážejí únavu, jako včera.
,,Utíkej si hrát." vyslovím.
Opatrně jsem ho zvedl a následně položil na zem, aby mohl jít za chlapečkem si hrát.
Podíval se na mě, sledoval moje oči, ale nevzdálil se ode mě, já mu ovšem věnoval tázavý pohled a mykl se svou hlavou, aby mě poslechnul.
Po chvilce se tedy rozešel, přešel na travnatou plochu, ve stejnou chvíli, kdy ke mně přistoupil ten čokl.
,,Vypadáš mnohem lépe." podotkne.
Nadzvedl jsem své pravé obočí a nechápavě se na něho zadíval, jelikož on na rozdíl ode mě se aspoň vyspal, já byl vzhůru už třetí den a myslím si, že jsem vypadal jako totální hovno.
,,Jojo, úplná krása." odpovím.
Samovolně jsem se zadíval na chlapečka, který se na mé překvapení již nacházel dál na dvoře, seděl sám na trávě a s nikým si nehrál.
Překvapilo mě jeho chování, Seungmin byl opravdu milý a kamarádský chlapec, sice byl člověk, ale s tvory si hrál moc rád.
Pomalu jsem se zvedl, uklidil tác a následně přešel do zadní části, kde jsem odtáhl kovový dveře a vešel do temnější místnosti, které sloužilo jako menší sklad.
Hoseok donesl hračky, jak jsem po něm chtěl, který byly neustále venku a uklízeli jsme je většinou jenom na noc, pokud by pršelo.
Nedaleko ode mě byla krabice, naplněná plyšáky a míčky, ale já se prohrabal až na úplné dno a vytáhl knížku.
Byla v místě vazby lehce roztrhnutá, ale i přes to držela tvar a já se po několika minutách objevil opět venku.
Došel jsem k chlapečkovi, který stále seděl na trávě, ve větší vzdálenosti od ostatních.
Jakmile mě spatřil, tak se široce pousmál a já se zastavil přímo před ním, až jsem mu blokoval sluneční paprsky.
61. didn't I tell you not to get on my nerves, Angel?
Za?ít od za?átku
