,,Proč si nehraješ s ostatními?" optám se.
Děti, který mají trauma se drží většinou stranou a chvilku trvá, než se zapojí do kolektivu, ale on byl v pořádku, neměl problém s mluvením, nebál se a nevykazoval agresi.
Nasával si svůj spodní ret a chvilku se na mě pouze díval, než mykl s rameny, že vlastě neví.
Nepatrně jsem zakroutil hlavou, následně si k němu dřepnul a svou hlavu jsem dal lehce do strany, než jsem mu ukázal knížku.
,,Můžu ti číst, pokud by jsi chtěl." vyslovím.
Můj otec stál za nic, když jsem byl malý, dodnes se nic nezměnilo, ale jediné dobré, co mi přinesl, bylo čtení.
Měl nespočet knížek, pravidelně mi četl a já jsem si několik příběhů doopravdy oblíbil, dnes si ovšem nemohu vybavit ani jeden.
,,Ano!"
S nadšením odpověděl a já se musel nepatrně pousmát, jelikož jsem se i domníval, že nebude ten typ, který by si hrál s míčem.
Vyřazuje z něho klid, ostatním dětem bije srdce nesmírně rychle, jsou neustále v pohybu, ale on dýchal zhluboka a ač se též lehce hýbal, když seděl, tak stále byl schopný setrvat v jedné poloze dlouho.
Posadil jsem se do trávy, pokrčil svoje nohy, abych se mohl lokty opřít o svá kolena a tak si přidržovat knihu.
Chlapeček se však náhle pohnul a protáhl se v mezeře, ve tvaru trojúhelníku, kterou jsem vytvářel se svou nohou, a objevil se přede mnou.
Sedl si zády ke mně, mezi moje nohy a já svou bradu položil do jeho vlasů, abych viděl na knížku, kterou jsem po chvilce i otevřel.
Bylo těžké cítit jeho vůni takhle silně, v těle mi panoval jakýsi tlak, ale snažil jsem se na to nesoustředit a začetl jsem se do příběhu.
Chlapeček mě bedlivě poslouchal, vnímal můj hlas, příběh, který nebyl nějak záživný, jelikož byl pro děti, ale byl jsem mile překvapený, že dokázal sedět v klidu snad i hodinu, než jsem se dostal na konec.
Měl jsem v plánu knížku zavřít, ale on mi zabránil v pohybu a natočil svou hlavu na moment dozadu, následně však ukázal na slovo, které bylo na posední stránce.
,,Co je tohle za písmeno?" optá se.
Pousmál jsem se a samovolně jsem mu věnoval polibek do vlasů, což mě samotného překvapilo.
Odtáhl jsem se a potichu si odkašlal, než jsem mu odpověděl.
Zajímalo se o to, chtěl znát slova, jak se vyslovují a píšou.
,,Jsi šikovný." vyslovím.
Učil se nesmírně rychle, vnímal mě, poskytl jsem mu blok papíru, kam si všechno zapisoval a ač Slunce pomalu zapadalo, tak zde se mnou stále seděl a chtěl umět všechno.
Zasmál se, nadzvedl svůj ukazováček, který do mě lehce zabodnul, jelikož již seděl vedle mě, nikoliv přede mnou.
,,Já vím, jsem prostě andílek."
-
Zabodnul jsem si pilový kotouč do kůže, udělal prudký pohyb a vytvořil podélnou ránu, až mi tekla krev.
Uběhl další měsíc, já měl ovšem stále tendenci si vytvářet černý výtvory s inkoustem, abych ventiloval své napětí.
Zhluboka jsem vydechl a po dvaceti minutách se zvedl od stolů.
Umyl jsem svou pravou ruku, smyl černou barvu, společně s krví a následně ji i osušil, než jsem se rozhodl opustit místnost.
Prohrábl jsem si svoje černý vlasy, který mi z nějakého podělaného důvodu začaly růst rychleji a byly mnohem delší, než si pamatuji.
Došel jsem na areál, ale ihned přimhouřil svoje oči a moje oči vzplanuly.
V sekundě jsem se objevil u chlapce, který strkal do malého chlapečka, který se skácel k zemi, jelikož jeho rána byla silná, ač mu nechtěl ublížit.
,,Neříkal jsem ti náhodou, že mi nemáš lézt na nervy, Angel?" optám se.
Napnul se, svou hlavu dal lehce do strany, aby viděl na mou tvář a následně se více přiblížil mým směrem, tím ustoupil od chlapečka a dopřál mu prostor, aby se zvedl a utekl.
,,Jenom jsme si hráli, Jungkookie." odpoví.
Potichu jsem zavrčel a pustil ho, aby se mohl narovnat a otočit se mým směrem.
Za ten měsíc neskutečně vyrostl, už nebyl dítě a podle standartu mu bylo již patnáct, což se odráželo i na jeho chování.
Byl stále inteligentní, rád se se mnou učil nové věci a odrážel milost, ale neuvědomoval svou sílu a děti se mu po čase začaly vyhýbat, jelikož hraní považoval za něco jiného.
Nebyl agresivní, jenom drzý a jistým způsobem i arogantní, což mě osobně dosti sralo, jelikož si vyskakoval.
,,Tohle považuješ za hraní? Co by jsi dělal, kdybyste se hádali, hm? Urval mu hlavu?" ceknu.
Cítil jsem ten divný pocit v těle, když se zasmál.
Vypadal jako Taehyung, měl stejný vlasy a především úsměv, což mě jistým způsobem trýznilo, ale nemohl jsem nic dělat či říct, jelikož on za to nenese zodpovědnost.
Jeho jméno mě však dráždilo o to více, podle Jina to byl ten nejhodnější dítě v areálu, když byl teda malý.
Každý ho začal oslovovat jako andílek a před měsícem mu dali jméno, které během narození bohužel nezískal.
Vzpomínám si, jak jsem rozbil každou věc, která se v mém pokoji nacházela, když na oslovení Angel začal i poslouchat jako prcek.
Měl jsem touhu každého zabít, myslel jsem si, že mi to dělají naschvál, ale jim ani nedocházelo, jak moc mi ublížili, ale po měsíci, jak on vyrostl, jsem se dokázal zklidnit i já a sám vyslovit jeho jméno bez toho, aniž by mi pálil jazyk.
,,Neblázni, víš, že bych mu nikdy neublížil." odpoví.
Zpříma se na mě zadíval, byl problémový, ale i přes to laskavý a moc dobře jsem věděl, že by nikomu neublížil, ale opravdu měl sílu, kterou ještě neuměl zcela korigovat.
,,Já vím." zašeptám.
Pousmál se a levou rukou mě objal kolem ramen, ale já ho od sebe odstrčil a mykl se svým obočím.
On mi nyní nevěnoval pozornost, pozoroval mou ruku, tu pravou, kde jsem měl pod kůží černý ornamenty, který se poslední dobou hojily až moc dobře.
Následně se mnou navázal oční kontakt, pozoroval moje oči, dlouhou dobu beze slov, na což jsem si již zvykl, jelikož měl tendenci na mě jenom tupě čumět jako kokot.
,,Vytvoř něco i mně, Jungkookie."
-
Zdravím sluníčka 🖤
doufám, že vám jméno Angel nebude tolik vadit, měla jsem to takhle naplánované a myslím si, že je to dosti výstižné, hlavně potom všem.
Naše nová postava podle standartu roste rychle, nechtěla jsem se zabývat tolik s obdobím, kdy je ještě malinkatý, jelikož na to bohužel nemáme ani čas.
Příští díl bude podstatný, konečně zjistíte můj finální plán, protože příběh bude mít asi 65 dílů, takže se blížíme ke konci, ale stále mám plány, samozřejmě i s Taehyungem a pokud byste chtěli, tak zvládnu zakomponovat i smut;)
Luv u!🖤
61. didn't I tell you not to get on my nerves, Angel?
Za?ít od za?átku
