Ta cesta byla snad nekonečná, ale jakmile jsme vystoupili před menším domkem, tak jsem měl chuť zalézt zpátky dovnitř a dělat, že tu nejsem.
Podíval jsem se na Jimina, který s nadšením poskakoval na jednom místě.
,,Si piš kurva, teče mi péro nadšením." odpovím.
,,Jungkookie!"
Angel mi věnoval naštvaný pohled, svraštil obočí a já nadzvedl svoje ruce do obranného gesta.
Raději jsem přistoupil přímo k němu a pozoroval toho čokla, který šel dopředu, aby zaklepal na dveře.
Cítil jsem nervozitu, když se ve dveřích objevila postarší žena, která nás přivítala a pozvala dovnitř.
Nevědomě jsem chytl Angel za ruku a proplet si s ním prsty, abych ventiloval ten nepříjemný pocit.
,,Všechno bude v pořádku." vysloví.
Věřil jsem mu, jemu ano a po chvilce jsem byl schopný se rozejít.
Nebyl jsem schopný však koumat interiér, zvuky či vnímat pachy, byl jsem kdyby v transu a křečovitě jsem svíral chlapce za ruku, abych si to nerozmyslel a neutekl zpátky ven.
,,Tae!"
Jimin vykřikl, jakmile jsme došli do obýváku, kde se nacházel i Taehyung.
Za život jsem prožíval různý pocity, strach k nim patřil taky, ovládl mě i včera, když jsem se dozvěděl, že dneska spatřím Taehyunga.
Bál jsem se, byl jsem nervózní, ale teď, jak jsem se objevil nedaleko od něho a spatřil opět jeho tvář, tak mě ten pocit v sekundě opustil.
Byl stále krásný, to bez pochyby, ale jeho vůně byla kdyby v mlze, přebila ji totiž jiná, intenzivnější a omamnější, patřící chlapci, kterého jsem držel stále za ruku a odmítal pustit.
Svou hlavu jsem dal krapet výš, když se mi zadíval do očí, ale ihned objal Jimina, který mu skočil kolem ramen.
Pousmál se, to malé kotě pohladil po pravém oušku a přivítal se i s Yoongim.
Poté se zahleděl opět na mě, na moment se zadíval na Angel, ale následně se jeho oči znovu setkaly s těmi mými a nepatrně kývl hlavou.
Pozdrav jsem mu beze slova opětoval.
,,Dáte si horkou čokoládu?"
Jeho matka byla milá, sice se neusmívala a vykala nám, jelikož musela dodržovat zákon, ale cítil jsem z ní čistotu a laskavost.
Kotě s nadšením kývl, Yoongi ho následoval a já ucítil, jak se mi Angel vytrhnul ze sevření, že je bude následovat.
,,Kdyby cokoliv, budu vedle." zašeptá.
Můj krevní tlak vystřelil až do oblak, ten malý hajzl mě tu doopravdy nechal a odešel s ostatními popíjet horkou čokoládu.
Měl jsem pocit, že mi mrdne, když jsem se tu s ním ocitl sám, ale na druhou stranu mi Angel připadal sladký, věděl, že si toho máme asi hodně co říct a dopřál nám klid.
Taehyung ho pronásledoval pohledem, nepozdravil ho, nejevil zájem, přitom podle našeho otce už znal pravdu, že se Angel narodil sice nechtěně, stále díky němu, ale on se k němu nehlásil.
,,Naučil jsi mi toho dost, ale ne to, jak bych se měl v tuto chvíli zachovat."
Porušil jsem to ticho, ale opravdu mi nebylo příjemné, že se na mě pouze dívá a nic neříká.
Nepatrně se pousmál, následně došel ke gauči a posadil se.
,,To bude tím, že to sám nevím, to se nedá naučit, Jungkooku." odpoví.
Kývl jsem, zhluboka vydechl a posadil se naproti němu, na křeslo, které tu stálo.
Svoje ruce jsem si opřel o svá kolena, zahleděl jsem se na jeho tvář a očekával jsem, že se dostaví výčitky, lítost a smutek.
63. you have nothing to blame me for
Za?ít od za?átku
