Válka element?

„Kim," to jediné z něj vyjde...

Ztuhnu. Netuším, jak se mám chovat. Kdo to sakra je? Kim se po Diegovi sápe a hned se mu přisaje na rty. Po vášnivém polibku, který se Diegovi asi moc nelíbil, protože se tváří kysele, se od něj odtáhne se zářivým úsměvem. 

„Moc jsi mi chyběl, zlatíčko. Hrozně moc. Sice se mi tam líbilo, ale Evropa není Amerika," usmála se na něj, zatímco měla ruce položené na jeho tvářích. Protočím oči. Máš pravdu, blesku Kim. Evropa je starý kontinent. Amerika je v podstatě „novější". Diego zaregistruje moje protočení očí a pousměje se. To u Kim vyvolá další štěbetání a spoustu oslovení, které jsou podle ní tak sladké, až je mi z toho špatně. Jenže Diego na to nereaguje tak, jak by chtěla. Vlastně nereaguje vůbec.

„Diego? Co se děje? Proč jsi tak nepřístupný? Jakoby jsi byl duchem nepřítomen...?" řekne nejistě.

„Diego! Ty jsi mi to ale hostitel! Tak snad děvčata představ," vyhrne Samanta, která se už na to nemůže dívat. Otočí se a odejde do kuchyně. Kim se otočí a jako by mě teprve zaregistrovala. Jenom vidím, jak jí oči kloužou po mém oblečení, které vlastně není moje. Diego se vecpe mezi nás.

„Kim, tohle je B-"

„Rebecca," přeruším ho. Becky mi smí říkat jen přátelé a podle prvního setkání s touto ,milou' Kim soudím, že jí kamarádko rozhodně říkat nebudu.

„Rebecca." Diego se na mě podívá pohledem, kterým se mě ptá, co mi hrabe. „Rebecco, tohle je Kim," představí mi ji oficiálně. S děsivým úsměvem mi podá ruku.

„Těší mě," řekne.

„To pochybuju," utrousím a drtím její ruku v té své. Na tváři se jí objeví bolestná grimasa, pustí mě a uskočí. Dá Diegovi ruku kolem pasu a pohlédne na něho.

„Kam si zajedeme? Ať můj návrat oslavíme pěkně... v soukromí a žhavě," mrkne na něj a mně se v tu ránu udělá špatně a polije mě horko. Podívám se Diegovi do očí. Mělo mi to dojít, ale... Tak tohle počítám jako hlubokou zradu. 

„To oblečení ti donesu potom. Dík za půjčení," vyhrknu, rychle se otočím a z domu vypálím, jako by mi za zadkem hořelo. On... on má přítelkyni a my se spolu vyspali? Proč mi nic neřekl? Proč?! Před dveřmi ke Kassidy se zastavím. Nádech, výdech, nádech, výdech. Jakmile se mi zklidní srdce a dech, otevřu dveře. Skopnu boty a z obýváku jde slyšet hluk a smích. 

„Ahoj," pozdravím je a všechny páry očí se otočí ke mně. Naštěstí je tady jenom Kas, Logan, Silva a Liam. Počkat, co tady ti dva tady ještě dělají?

„Becky!" vykřikne Logan, vyskočí na nohy a běží mne obejmout. Narazí do mě jako velká voda a málem se převrátíme dozadu. 

„To je sourozenecká láska, co?" rýpne si Kas do Liama a šťouchne ho loktem do žeber. Liam na ni vyplázne jazyk, povalí ji na pohovku a začne ji lechtat. Brácha mě posadí do křesla a sedne se vedle mě na pohovku.

„Tak povídej," vybídne mě. 

Zamračím se. „Co chceš slyšet?" ptám se, abych věděla, odkud mám začít.

„Od toho, co se stalo. Co se stalo mezi tebou a Radkem," vyhrkne Silva česky. Pousměji se na ni. „Vy dva to slyšet nepotřebujete, ne? Budu to říkat česky, ať mi rozumí i Silva," vysvětlím mým americkým přátelům. Oba chápavě přikývnou a zvednou se.

„Tak my nebudeme rušit." Liam na mě povzbudivě mrkne a Kas mi stiskne rameno s jemným úsměvem. Úsměv ji oplatím. Jakmile jejich kroky odezní, pustím se do vyprávění. Beru všechno. To, jak jsem se potkala s Alexem, že jsme nejdřív byli něco jako „nepřátelé-přátelé", potom přátelé a dost dobří přátelé. Všechno za Radkovými zády. A pak... Přeskočila jiskra. Doslova.