Troublemaker

"promiň, netušila jsem kdo to je, myslela jsem, že je to Lil a zase její bylinkový vražedný směsi …" zachraptěla a raději se posadila a zabalila záda do deky a důrazně zakašlala, aby bylo vidět, že je opravdu nemocná.

"ne, ta někam šla, tak mě sem poslala, abych ti kdyžtak uvařil čaj, nebo tak něco…" zasalutoval a praštil se tak pugétem do hlavy.

"joo určitě šla sehnat nějaký chlupy z bradavic nebo ropuší oči do těch jejích zaručených lečivých blivajzů…" zakabonila se a zakašlala.

"ehm….jo…mm tohle jsem ti přinesl….aby ti bylo líp…" sladce se začal usmívat a hnal se k ní s tou kytkou a strčil je do vázy k liliím.

"děkuju…jsou nádherný.." usmívala se, zatímco si nos utírala do kapesníku.

"kde jsi prosím tě tohle všechno chytla?" podrbal se na hlavě, že vypadá jak veverka po posledním tažení ořechů na Mount Everest.

"no od toho Vašeho pitomce, když na mě prsknul v kině..doufám, že se ten blbec smaží ve svý vlastní štávě…" bručela si Dana pod nos a How ji v tu ránu načechrával polštář a kontroloval stav tekutin v hrníčku.

"není ti tu nějak smutno?" zeptal se zvědavě a hned u té příležitosti pustil hudební televizi a šel najít kuchyň. Zjistil, kde mají koupelnu, kde je balkon s výhledem na moře, zjistil i kde má pokoj Lil a rozhodně že mají pěkně nabouchanou spíž, ale kuchyň nemohl najít…Až ho pak napadlo, to vzít z druhé strany a prošel obývákem do jídelny a malé, zapadlé ale útulné bílé kuchyně. Přišel na to, jak uvařit čaj v kávovaru (díky návodu pro blondýny přilepeném na přístroji) a hnal se za Danou zpátky do ložnice. Než tam došel, zjistil, že schody vedoucí dolů neznamenají vždy spodní patro nebo sklep. Písek z bot si vysypal na schodech a v duchu se rozhodl, že to svede na psa a rychle bloumal k Daně.

"tady je……..aha…." svraštil čelo, jakmile vešel do pokoje a zjistil, že Dana usnula. Položil tedy čaj na stole a rozhlídl se, kam by se mohl složit on. Nenašel ani jedno křeslo a parapet neunesl jeho váhu. Jeho slítnutí na zem naštěstí Danu neprobralo. V duchu si pogratuloval a vyzkoušel pytel, který viděl u dveří. Nebyl to však pytel na sezení, jak se domníval, ale pytel se starým oblečením. Svezl se po něm rychle na zem a dopadl na zadek. S povzdechem se rozhlídl, co by ještě mohl vyzkoušet. Když nenašel nic odpovídající tvaru jeho pozadí, šel opatrně vyzkoušet postel, jestli je unese oba. Zapřel se o něj rukama a trochu zapéroval. Za Danina mručení uznal, že je to dostatečný prostor a opatrně se vedle ní natěsnal a ležel nehnutě jako svíčka. Bedlivě pozoroval bílý strop s lehkým náznakem ornamentů a sem tam sjel pohledem na Danu, jestli ještě žije. Dana se trochu ve spánku vrtěla, až se ji s mručením podařilo docestovat až k němu. Howie zbystřil a raději se kousek odsunul, ale jakmile narazil ramenem do nočního stolku, zkoprněl.

"Tak…a teď mě zastřelí…" pomyslel si v duchu, že je v pasti ale Dana se převalila na jeho hruď hlavou a v tu ránu spala dál. Howie si oddychl a pohladil ji po ruce a pak rychle rukou vystřelil nad svojí hlavu a nadával si, co to dělá. Přesto pak ji ještě jednou pohladil a spočinul rukou na jejím zápěstí.

 

"Uhm…kolik je hodin??" zašeptala Dana o několik hodin později, když Howie relaxoval s překříženými kotníky, jednou rukou pod hlavou a druhou rukou kolem Dany. How skoro vyletěl z kůže, když Dana promluvila a nejistým hlasem prohlásil, že je něco okolo čtvrté hodiny.

"bezva…čas na prášky…..můžeš mi je prosím podat?" zvedla hlavu a otevřela oči.

"jistě.." usmál se How a vyndal ruku z poha hlavy a natáhl se pro ně. Dana překvapeně koukala, co dělá u něj na hrudi, že si nic nepamatuje, že by o tom věděla, přesto se mile usmála, jak jí to bylo víc než příjemný. How si jejího úsměvu všiml a opětoval jí ho.