Jungkooka neodvezli do STU násilím, otec se ho chtěl zbavit.
,,Musíme pryč, hned."
Oba se na mě překvapeně podívali, ale já to myslel smrtelně vážně.
Otec zařídil, aby Jungkooka odvezli do STU, to kvůli němu hnil na jednom místě čtyři roky.
Nejde mi do hlavy, že byl schopný žít s tím pocitem takovou dobu a i přes to, co udělal, mu ještě pomohl, když sem přišel.
Nechápu jeho myšlenkový pochody, pomohl mu, aby se mohl rozhodnout, kdy chce být jiný, ale absolutně mi není jasné, proč tomu tak učinil, když se ho tolik bojí.
Zda to udělal kvůli tomu, že měl výčitky a nebo v tom hrála jistým způsobem otcovská láska.
,,Počkejte zatím tady." dodám.
Nedokázal bych odejít bez toho, aniž by mi to vysvětlil.
Utekl jsem nahoru po schodech, abych našel svého otce, kterého bych nyní ani vidět nechtěl, ale opravdu chci vyjasnit vše.
Byl ve svém pokoji, zaraženě jsem pozoroval ten bordel, rozházený věci, knihy a všelijaký spisy.
Stál nehnutě u okna, ale když zaznamenal můj příchod, tak se na mě otočil a já se musel hodně držet, abych byl schopný mu oční kontakt vůbec oplatit.
,,Co jsi to provedl?" optám se.
Byl v mých očích hrdina, vychoval tvora, který je nejvzácnější na světě, jako vlastního syna, opustil mě kvůli němu, ale zahodil ho jako kdyby neměl city.
Jungkook byl zvláštní jako malý, stále byl svým způsobem jiný, ale to nemění nic na tom, že má srdce na správném místě.
Kdyby jenom věděl, že ho zradil někdo, komu do dnešního dne důvěřuje, tak by se sesypal.
,,Zachraňuji svět před zkázou, kterou jsem zavinil." odpoví.
Mlel nesmysly, jeho teorie o tom, jaký je Jungkook, je nesmírně hloupé a vědecky nekorektní.
Začal se ke mně přibližovat, já měl tendenci se od něho vzdálit, ale setrval jsem na jednom místě a zpříma se na něho zahleděl.
,,Věř mi synu, že já to tak nechtěl, mrzí mě, že ztratíš někoho na kom ti tolik záleží." dodá.
Jeho oči byly rázem skleněný, vstřebával jsem jeho slova, ale náhle mě silně sevřel a než bych si to stihl uvědomit, tak mě pohltila tma.
Jungkook / EOB
Andílek se dlouho nevracel, ale hlavně mi vůbec nebylo jasné, proč chce náhle tak rychle vypadnout.
,,Je mi teplo."
Protočil jsem očima a podíval se na toho kokota, který svíral své tričko u hrudi a dělal rychlý pohyby se svou rukou, aby ho profukoval vzduch.
,,Můžeš být kurva v klidu aspoň pár minut?" optám se.
Byl opravdu nesnesitelný, nebyl schopný korigovat svoje oči a neustále mu problikávala zelená barva, kdyby byl nějaký zkurvený semafor.
Náhle jsem se narovnal, když jsem uslyšel kroky, ale svou oblíbenou vůni jsem neucítil a ukázalo se, že se vrátil otec, nikoliv Taehyung.
Přimhouřil jsem oči a sjel ho pohledem, jeho srdce bilo až přehnaně rychle a dýchal trhavě.
,,Pomůžete mi, chlapci?" optá se.
Hoseok v sekundě kývl, ale já se ani nehnul a zaujatě ho pozoroval.
Nepatrně se pousmál, pomalu a neupřímně, ale poté ukázal na směr, kterým se vydal a my ho měli následovat.
Já svůj pohled ale upřel ke schodišti, s očekáváním, že by se andílek vrátil, ale žádný pohyb jsem nezaznamenal a ani neslyšel.
,,Synu?"
Otec mě oslovil, okamžitě jsem se na něho podíval, kývl a dohnal je.
Překvapilo mě, že nás zavedl do mého bývalého pokoje, kde jsme pobývali s Taehyungem přes noc.
,,Myslím si, že se něco zasekl v klimatizaci, podíváte se mi na to?" optá se.
Hoseok se ihned rozešel, klimatizace byla ve zdi, kousek nad skříní, ale byla zabezpečená mříži.
Zhluboka jsem vydechl a následoval ho, jelikož ten debil začal vyskakovat nahoru a tímhle tempem by převrátil i tu skříň.
Náhle jsem se však zastavil, ta mříž byla stejná jako kdysi, vzpomínám si, že jsem se ji snažil vyrvat, když jsem nebyl sám sebou a nevědomě chtěl odtud uniknout.
Moje oči samovolně nabraly rudý odstín a otočil jsem se na otce, který za námi zavřel kovový dveře a ozvalo se cvaknutí zámku.
,,Proč nás sem zavřel?"
Nehnutě jsem díval před sebe, na ty posraný kovový dveře, kde byly vidět rýhy od mých drápu a absolutně nevnímal toho kokota, který na mě mluvil.
Mé tělo se samovolně začalo cukat, když mi došlo, že jsem kurva opět zavřený.
Hoseok se zastavil přímo přede mnou, silně do mě drknul za což bych mu jindy vrazil pěstí, ale nyní jsem byl za jeho čin i rád, jelikož mě vrátil do reality.
,,Co se děje?" optá se.
Jeho pocity byly přeházený a přehnaně intenzivní, kvůli mé krvi, která mu kolovala v žilách. Všechno vnímal až moc silně, prožíval teď uvnitř pekelný chaos.
,,Máme kurva problém, to se děje."
-
Seděl jsem na zemi, zády i s hlavou se opíral o stěnu a sledoval toho debila, který neustále bouchal na dveře, mlátil je a kopal, kdyby mu to mělo pomoci.
Ztrácel jsem trpělivost, poslouchám nepřetržitě ty ostrý zvuky už několik dlouhých minut, ale i přes to, že jeho snaha byla evidentně marná, tak nepřestával.
,,Zkus bouchnout ještě hlavou, zaručeně se pak otevřou." řeknu.
Naposledy udeřil se svou rukou, ale poté mi věnoval nasraný pohled, po chvilce toho ovšem doopravdy nechal, ale v mé hlavě se stále ozývaly ty zvuky jako ozvěna.
,,Předtím jsem měl pocit, že uhořím a teď mi je zima." vysloví.
Nezavře hubu snad nikdy, je normální, že se mu mění tělesná teplota, není schopný se uklidnit a napojit se na danou teplotu v místnosti, kterou by mohl napodobit.
Rozešel se k posteli, já na moment zavřel oči a zhluboka vydechl.
,,Na tu peřinu bych na tvém místě nesahal." ceknu.
Promluvil jsem, jakmile jsem uslyšel to šustění, ale když jsem svoje oční víčka opět rozpojil, tak jsem spatřil jeho znechucený pohled a to, jak v sekundě deku zahodil zpátky na své místo.
,,Jsi nechutný." řekne.
Nesdělil mi nic převratného, jak jinak.
Poraženecky si též sednul na zem, frustrovaně si prohrábl svoje vlasy a jeho oči opět zářily jedovatě zeleně.
,,Jak můžeš být kurva tak klidný? Tvůj otec nás sem zavřel a Taehyung je někde venku."
Skoro až křičel, což mým ušním bubínkům absolutně neprospívalo.
V sekundě jsem vycenil svoje špičáky a nechal svoje oči, aby vzplanuly.
,,Chtěl by jsi snad, aby tady andílek trčel s námi? To bychom byli v hajzlu všichni tři." odpovím.
Pokud to ovšem půjde takhle, tak ho vlastnoručně zabiju a budu v prdeli jenom já.
Nevím, proč to otec udělal, ale Taehyungovi věřím a vím, že nás tady nenechá a udělá vše, aby nás vysvobodil.
,,Proč mu furt říkáš andílku? Vždyť ty jsi nechutná bestie, to nedává smysl." cekne.
Hořely mi kloubky a musel jsem se fakt snažit, abych mu neutrhnul hlavu.
Raději bych tady seděl s Jiminem, který je sice otravný, ale chová se jako roztomilé kotě a nenutí mě myslet na násilí.
,,Naopak, je to vzrušující, nemyslíš? Anděl a démon, jaká to kurevsky dobrá kombinace." odpovím.
Propaloval mě nenávistným pohledem, ale mně to bylo u hajzlu a nahodil jsem široký úsměv, abych ho více nasral.
Nyní jsem ale opravdu neměl náladu se s ním dohadovat, nechápu, co se děje a dokonce mě napadlo, že nás otec chtěl uchránit před nebezpečím, třeba se blíží armáda WZ, ale jistý jsem s tím absolutně nebyl.
,,Neměl by jsi se léčit? Není asi moc zdravé, že neustále myslíš na sex a-"
,,Drž hubu." ceknu.
Přerušil jsem ho, jelikož jsem zaslechl hlasy zvenku.
Hoseok již pootevřel svoje rty, že začne opět mluvit, ale nyní tomu tak neučinil, protože jeho smysly byly vyvinutější a i on slyšel vše.
Pomalu jsme se zvedli, přibližující se blíže ke dveřím a začal jsem se soustřeďovat, abych se mohl zaposlouchat do rozhovoru.
,,Tu vůni odněkud znám." zašeptá.
Mykl jsem se svou hlavou, měl pravdu, ten pach mi byl povědomí, ale nedokázal jsem ho nikam zařadit.
,,Schovej se." vyslovím.
Kroky se k nám začaly blížit, ale necítil jsem člověka a především ne jenom jednoho jedince.
Hoseok se ani nepohnul, stál jako debil kousek ode mě a já se na něho v sekundě podíval.
Vytasil jsem svoje drápy, nechal svoje oči rudý a varovně se na něho podíval.
,,Poslechni kurva." zavrčím.
Byl úplně mimo, jeho srdce bušilo buď nesmírně rychle nebo naopak pomalu, hrál si na hrdinu, protože měl pocit, že je teď silný, což skutečně byl, ale když neví, jak se ovládat a tu sílu využít, tak mu to je k hovnu.
Zalezl pod postel a já se opět podíval na kovový dveře, Hoseok teď smrděl jako jeden z nás, ale v pozadí bylo stejně cítit jeho lidská vůně, ale doufal jsem, že ti, kteří se k nám přibližují, nebudou mít čas, aby to postřehli.
Kroky se přibližovaly a já měl tendenci již vystartovat na dotyčného, který kovový dveře otevře.
Avšak když jsem spatřil osobu, která se objevila kousek přede mnou, tak jsem se celý napnul a překvapením pootevřel rty.
,,Jine?"
-
Zdravím sluníčka🖤
Přivítejte zpátky Jina, pokud si někdo nepamatuje, tak pracoval v STU a hlídal kovový dveře, Namjoon mu dal kus jedinečnosti, takže je z částí tvor.
Nicméně on byl ten, který ke konci, v první knize, neutekl s nimi, ale pomohl Namjoonovi, kterého chtěly zabít tvory.
Luv u🖤