Nemohl jsem doma vydržet,
jak mi v útrobách chroustaly larvy.
Vyvzdoroval jsem si procházku
po nočním městě,
že venku snad ty larvy nebude slyšet.
A taky jsem doufal zmoknout.
Lidé už spali,
takže bzučení lamp a šum bůhvíjakých strojů
měl ulice jen pro sebe.
Z mraků se sypaly
poslední úlomky polárních září.
Potkal jsem jírovce i louže
a každá vydrolená betonová cesta
mi byla památníkem.
Domů jsem se vrátil
s vědomím křehčím než zestárlé tělo.
Larvy ztloustly a narostly jim drápky,
ale aspoň jsem si přinesl
pár obrázků.
