Lu?i?tník z Wayannder

Zpěněné sliny odkapávaly z Hornovy stínonošské tlamy.

Královna se neubránila širokému úsměvu.

„Opravdu ti na ní záleží," odfrkla si.

Stvoření odpovědělo varovným zavrčením.

„Nuže, to abychom se dali do práce. Trvá to tu déle, než jsem měla původně v plánu." Mlaskla svými černě natřenými rty.

Vzápětí se kolem královniných rukou začala svíjet temnota, kterou přiživovala na síle slovy prastaré černé magie. Oči se jí protočily vzad, až na místě duhovek zbyla pouze běloba.

Stínonoš stáhl uši vzad a přikrčil se do útočné pozice. Z koncentrace ho však vyrušilo jemné Katalinino zaúpění.

„Horne, tvá rodina žije. Jsou oba naživu! Zachraň se..." Vydechla v bolesti.

Zvířeti se rozšířily zornice údivem a možná čímsi, co připomínalo naději. Jenže bylo příliš pozdě. Královna vyšlehla ze svých dlaní první proud temnoty, který stínonoše zasáhl do boku. Zvíře zaskučelo, načež vycenilo ostré tesáky a zavylo.

„Ty hlupáčku, víš, že tě nechci zabít. Potřebuji tě živého, v plné síle." Slova, jež královna vyřkla, byla jako opojná chuť rulíku zlomocného. Zprvu sladká, vzápětí však hořká a plná jedu.

„Povstaň dobrovolně jako voják temnoty a poskytnu ti dar řeči ve zvířecí podobě, jako svým vyvoleným Velvyslancům."

Nastalo ticho.

Stínonoš zavřel oči.

„Výborně!" Zatleskala komicky královna.

V dlaních se jí začalo rýsovat zlaté lano, jímž měla Horna navždy spoutat ve vlčí podobě.

„Proč?" Zašeptala Katalin tak, aby ji slyšel pouze vytříbený zvířecí sluch.

Horn nevnímal. Stále měl oči zavřené. Katalin nechápala proč se vzdal tak snadno. Proč čeká tak odevzdaně na osud horší nežli je samotná smrt?

Královna bez varování vymrštila laso proti stínonošovi, za účelem spoutat ho příslibem a věrností temnotě. Oko lasa dopadlo s přesností tam, kam mělo, a smyčka se utáhla okolo robustního zvířecího krku. Vlk zakňučel, ale zůstal stát na svém místě nehybně jako socha.

Katalin vyjekla v panice a snažila se k Hornovi doplazit, ale zdravotní stav jí dovolil posunout se pouze o pár centimetrů, načež její oslabené paže klesly opět k zemi, od které se již neodlepily.

Než si temná elfka stihla ubohé zvíře přitáhnout k sobě, náměstí pohltila namodralá záře.

Všichni přihlížející zalapali po dechu, včetně samotné královny.

Namísto obrovského těla vlka se nyní na dlažbě nacházelo zlatavé laso, jehož světlo pohasínalo, protože ztratilo kontakt s obětí.

„Kam zmizel?" Vyjekl kdosi v davu.

Odpovědí mu bylo jestřábí volání, které se nyní neslo z oblohy.

„To není možné!" Zahřměla královna.

Proto měl Horn po celou dobu zavřené oči. Střádal síly, aby mohl vykonat druhou proměnu. Pouze nejmocnější stínonoši dokázali vykonat dvě přeměny krátce po sobě. Musel to plánovat již delší dobu. Navíc byl velmi zraněný a byl zázrak, že ustál první převtělení, natož druhé. I přesto, že se královna snažila zasáhnout jestřába, nyní už smrtícími dávkami magie, bylo to marné, jelikož okřídlenec se již vznášel vysoko v oblacích.

Katalin vydechla úlevou a podívala se na ranní oblohu, jež byla plná červánků. Krveprolití z předchozí noci si bohové velmi dobře pamatovali a na počest padlým a zraněným vymalovali oblohu rudými barvami.

Dívka se dala do smíchu, až se zalykala vlastní krví, kterou měla naplněná ústa. Špinavou dlaní si chatrně otřela čelo a odplivla si.

„Uvidíme, kdo se bude smát naposledy ty lidská špíno," zasyčela královna. „Stráže! Pokud v téhle díře ještě nějací zbyli." Nikdo se neodvážil vystoupit z davu. „Řekla jsem stráže!" Nadlidský hlas královny se všem zarýval do morku kostí, až přeci jen z davu tři statní muži vystoupili se sklopenými hlavami.

„Uvrhněte tuhle ubohou couru do žalářů pod městem. Vím, že je tam máte."

„V mém panství si ji ponechat nemohu, nedožila by se rána. Za smrt naší milované lučištnice Dolore by ji hrdlo podřízl kdokoliv, kdo by se jen přiblížil podzemním katakombám, kde bychom ji nechali hnít." Prohodila ležérně a podívala se na svá ostrá zakončení nehtů.

„Ne ne...pro tuhle malou vražedkyni a zlodějku mám přichystanou speciální odměnu, kterou jí přijdu předat...již brzy." Povytáhla koutek úst a zahleděla se naposledy do pomněnkových očí kovářky předtím, než odtáhli její bezvládné tělo.

Krásný páteční večer přeji! ✨
Trochu vám ho snad zpříjemním (na mé poměry) delší kapitolou ☺️❤️