?íslo Osm

Probrala jsem se a viděla Diega a Luthera, jak se dívají ze zábradlí.

„Najdem si to." řekl Luther a šli něco hledat. Rychle jsem vstala a šla se podívat ze zábradlí.

Dole bylo krví napsáno ÖGA FÖR ÖGA.

„Nekecej, je tady... Olga Forogová. To bude ona." řekl Luther. „Zavolej ji" dodal Diego a Luther se natáhl pro telefon.
„Počkejte to není jméno!" zavolala jsem na ně, ale bylo pozdě. Rozešla jsem se za nimi a poslouchala je.

„Zní staře, co mám říct?" zeptal se Luther po chvíli, co telefonoval. „Promiňte paní, ale zajímalo by mě, jestli...co? Mý jméno? Jsem Luther Hargreeves a-" přerušil ho Diego, který mu vzal telefon.
„Zabilas našeho kámoše, takže si tě najdem a pak tě zabijeme. Ještě dneska." promluvil Diego do telefonu. „Hele!" ozval se vedle mě hlas a já se hrozně lekla. Trhla jsem hlavou a vedle stál Pětka celý od krve.

„Je to öga för öga, tupci. To je švédsky oko za oko. Elliotta zabili Švédové." řekl a u toho si sundaval sako.

„Špatný číslo. Přeju krásnej den." řekl Diego do telefonu a rychle zavěsil.

„Došlo by nám to." řekl Luther „Nakonec" dodal Diego a podívali se na Pětku.

„Máš na sobě krev." řekl Diego.
„A určitě cizí." dodala jsem.
„Pětko, co si provedl?" zeptal se Luther.
Pětka nic neodpověděl a šel se převléknout.

„Našel jsem cestu domů." ozvalo se z koupelny asi po deseti minutách. „Co? Jak?" zeptal se Luther. „Na zbytečnejch detailech nesejde, ale dohodl jsem se na návratu zpátky." odpověděl Pětka.
„Co soudnej den?" zeptala jsem se.
„Ten se nestane." odpověděl. „A budoucí apokalypsa?" zeptal se Luther. „Všechno se vrátí do normálu. Stačí?" zeptal se Pětka a vyšel z koupelny. „Na otázky fakt není čas. Musíme jít. Najdeme ostatní, jo?" dodal Pětka.
„Luthere, najdeš Allison. Diego, ty Klause a já s Kat Vanyu. Sejdeme se v uličce za 77 minut. Nate." řekl Pětka a podal všem, kromě mě, hodinky.
„Seřídil jsem vám hodinky." dodal. „Dobře, jdeme na to." odpověděl Luther a Pětka už se mnou odcházel.

„Notak, notak, zadrž!" zastavil nás Diego.

„Přiběhneš celej od krve a čekáš, že ti uvěříme, že po návratu domů bude všechno normální?" zeptal se Diego.

„Elliott kvůli nám zemřel. To ti nestačí?" zeptal se ho Pětka.
„Co bude s tátou? A co JFK?" zeptal se Diego. „Diego, máme jedinou šanci vrátit se a všechno napravit. Chopíme se ji." řekl Pětka. „Jdu se rozloučit s Lilou." řekl po chvilce Diego. „Lila na tebe z vysoka dlabe, Diego! Už od začátku! Je jedna z nich, pracuje pro Komisi!" protestoval Pětka a mě už to nebavilo poslouchat. „Nikdy, tomu nevěřím." odpověděl Diego. „Tak jinak, využívala tě, aby našla mě a Kat. Zahrál sis na Oswalda, příteli. Seš zatracenej trouba!" řekl Pětka a odcházel.

Tak teď jsem byla až moc zmatená. Proč nás?

„Nemáš ani představu, o čem mlu-" začal Diego, ale Pětka ho přerušil tím, že se před něj teleportnul. „Pokud to neuděláš, já osobně tě zabiju. Jasný?" zeptal se Pětka, chytil mě za ruku a teleportoval nás k autu. „Nemáme moc času." řekl a nasedl do auta na místo řidiče. Já jsem také do auta nasedla, na místo spolujezdce, a jeli jsme za Vanyou.

Po nějaké době, co jsme jeli, v jedné zatáčce na proti nám jelo auto. „Vanya!" upozornila jsem Pětku, když jsem jí spatřila v autě za volantem. Projeli jsme okolo sebe a prohodili si, jak překvapené, tak nechápající výrazy. Když se auta minula, tak, jak Pětka, tak Vanya zastavili. Všichni tři jsme vylezli z aut a šli naproti sobě.