Miss Slytherin//Draco Malfoy ff.

Stála jsem před velkou kovovou bránou Malfoy Manor. V černém vypasováném kabátu, v pase široký pevně utažený pásek, přesně tak jak mi Draco řekl. Mé kožené rukavice tiše zavrzaly, když jsem nervózně sevřela v ruce poutko od velkého kufru, který jsem držela.

Kolem hlavy mi šuměl vítr a šedivé nebe působilo stejně nedostupně a chladně jako monumentální brána přede mnou, která se s hlasitým vrzáním chladného železa pomalu otevírala.

Zhluboka jsem se nadechla. Teď už není cesta zpět.

Pošetile jsem vykročila, mé vysoké podpatky udávaly tempo mému splašenému dechu. Sledovala jsem grandiózní sloupy, které v pravidelných rozestupech lemovaly cestu k hlavním dveřím. Černým obrovským dveřím s lomeným obloukem, na kterých zářila masivní měděná klika.

Zpomalila jsem svůj krok a zastavila se před verandou ze zámecké dlažby. Ostré klapnutí kliky mě vylekalo, zalapala jsem po dechu a sledovala jak se dveře pomalu otevírají. Ze tmy se vynořil Malfoy. V tmavě modrém roláku a černém saku, se velkolepě opřel o futra dveří a se zářivým úsměvem si mě prohlédl, přičemž spokojeně mlaskl.

,,Vítej u mě doma, Rosierová." pronesl s lehkostí. Za jeho zády se vynořila drobná postava, která jej šouravým krokem obešla.

,,Odnes Cassiiny věci do jejího pokoje." pokynul mu odměřeně a založil si ruce do kapes.

Starý skřítek, oděný v potrhaném plátěném oblečení mi vzal z ruky kufr, který v drobných, křehkých rukou sotva unesl.

,,Děkuji." špitla jsem. Jeho zelené oči si mě podezíravě přeměřily a zatímco se s kufrem snažil vystoupat do prvního celkem vysoké schodu, Draco těch pár schodů ladně s rukama v kapsách seskočil. Vtáhl mě do zdvořilého obětí, při kterém mě jemně pohladil po zádech.

,,Ahoj." zaskočeně jsem mu špitla do ramene prokřehlým hlasem a dlaně zabořila do jeho flaušového saka.

Jemně se odtáhl a s jiskřičkami v očích se usmál. Byl mnohem klidnější a uvolnější, než jakého jsem ho znala. Když byla tady doma, ve svém prostředí působil suverénně, ale přitom s mnohem větší lidskostí.

,,Jaká byla cesta?" zeptal se mě a letmo mi prsty několikrát chlácholivě přejel přes lopatky.

Cítila jsem horko v tvářích, které soupeřilo se studeným vzduchem kolem a musím říct, že na plné čáře vyhrávalo.

,,Až na menší zpoždění, bylo vše v pořádku." přikývla jsem. Srdce mi bilo jako splašené.

Draco jemně zatlačil do mých zad, přičemž jsme spolu vstoupily do rozlehlé haly, ve které se každý dopad mého jehlového podpatku rozlehl stejně jako ozvěna. Černá mramorová podlaha nesla zvuk celým domem dokud nenarazil do vysokého stropu, kde se odrazil do okolních stěn. Na nich visely obrazy, ve zdobných, často i pozlacených rámech. Pootevřela jsem ústa a rozhlédla se kolem sebe, zatímco Draco za námi zavřel dveře a s jeho typickým úšklebkem si mě prohlédl.

,,Pojď, rodiče jsou v jídelně." kývl hlavou směrem dopředu. Ušlechtile mi položil dlaň na záda.

Jídelna byla vlastně stejná - stejně grandiozní, až na pár detailů. Na vitrážových oknech visely tmavě modré závěsy z brokátu. Dlouhý stůl uprostřed místnosti byl z masivního dubového dřeva a židle kolem něj stejně tak, potažené stejnou látkou brokátu, ze které byly závěsy. Ze stropu visel monumentální křišťálový lustr, ze kterého se mi zalesklo v očích. Jestli mě něco zaručeně dokázalo okouzlit, bylo to dozajista sklo, křišťál a vzácné kameny.