Král Mafie

Elena

Probudila jsem se v měkkých peřinách, zabalená do tepla, které nepocházelo jen z deky. Alessio ležel vedle mě, jeden jeho pramen tmavých vlasů mu padal do čela. Vypadal klidně. Skoro až normálně.

Chvíli jsem ho jen pozorovala, tiše, jako bych se bála, že jakýkoli pohyb ten okamžik zničí. Po včerejší noci bylo všechno jiné. Ve mně, mezi námi.. ve všem.

Otočila jsem se na záda a zírala na strop.

„Měla bych vstát,“ řekla jsem, spíš pro sebe než pro něj.

„Zůstaň,“ ozval se chraplavě.

Leželi jsme ještě pár minut v tichu. Bylo to zvláštní.. být v jeho posteli, vedle něj, bez napětí, bez strachu. Jen klid.

„Říkal jsi, že umíš vařit,“ prohodila jsem tiše, s lehkým úsměvem a podívala se na něj.

Otevřel oči, jeden koutek úst mu cukl. „To jsem říkal.“

„Tak mi to ukaž,“ šťouchla jsem do něj loktem a odhrnula deku. „Mám hlad.“

O chvíli později jsme stáli v kuchyni. Alessio otevřel lednici a začal vytahovat vajíčka, máslo, bylinky... Pohyboval se sebejistě, jako by tohle dělal každý den.

„Chceš pomoct?“ nabídla jsem se a už sahala po pánvi.

Ale on se na mě jen podíval, přistoupil blíž a jedním prstem mě jemně zatlačil zpátky ke stoličce u kuchyňské linky. „Sedni si. A dívej se.“

„Ale já chci pomoct,“ námítla jsem.

„Budeš mi překážet,“ mrkl na mě.

Zasmála jsem si a poslechla. Sedla jsem si a sledovala, jak se pohybuje.

Podal mi talíř s vajíčky a opečeným chlebem. „Dobrou chuť,“ řekne a posadí se naproti mně.

Jedli jsme v tichu. Ale pak mu zavibroval telefon. Vzal ho a viděla jsem, jak ztuhl.

„Co se děje?“ zeptala jsem se opatrně.

„Můj strýc. Byl u brány. Kamery ho zachytily, jak se snaží dostat dovnitř.“

Zarazila jsem se. „Cože? Proč?“

Podíval se někam za mě.

„Bylo mi osm, když zabili mého otce. Jeho bratra,“ řekl tiše. „A-a on mi to nikdy neodpustil. Že jsem se schoval. Že jsem přežil,“ odmlčel se a podíval se na mě. „Našel mě, když mi bylo sedmnáct. A od té doby čeká. Hledá správný okamžik, aby mi vzal všechno.“

Pomalým krokem jsem k němu došla a objala ho.

Obmotám ruce kolem mě a pevně mě k sobě přitiskl. „Nechci, aby ses do toho namočila. Už se to stalo se Sergiem.. kdyby se ti zase něco stalo kvůli mně, nikdy bych si to neudpustil.“ nadechl se a opřel si bradu o mou hlavu. „Nechci, aby tě ten svět stáhl s sebou. Aby ses kvůli mě dostala do problémů, ztratila všechno...“

Odtáhla jsem se tak, abych se mu podívala do očí. „Možná ti to ještě úplně nedochází, ale už jsem v tom s tebou. A pokud si myslíš, že se stáhnu, pak mě vůbec neznáš.“

Alessio

Její slova se mi zabodávala hluboko do srdce. Myslel jsem, že se každou chvilku rozbrečím.

„Eleno...“ řekl jsem tiše, hlas se mi třásl. „Co když se ti něco stane?“ zeptám se. Nechtěl jsem ji ztratit.

Elena mě pohladí po tváři. „Nic se mi nestane. Slibuju.“

Přikývnu a znovu si ji k sobě přitisknu.

Chvíli tam stojíme v objetí. Odtáhl jsem ji od sebe a podíval se na ní. „Musím jít za Matteem.. dělej si, co chceš, ano?“ řeknu a usměju se. Ona jen přikývne a já ji políbím. „Za hodinku budu zpátky,“ řeknu a mířím do garáže.

Nasednu do mého černého mercedesu a vydám se za Matteem.

Když dorazím k baráku, zaparkuju a vydám se ke dveřím. Zazvoním.

Chvíli čekám. Otevřou se dveře a v nich stojí rozcuchaný Mattheo, který vypadá, jako by se právě probudil. „Co se děje?“ zeptá se.

„Strýc,“ oznámím a nemusím dál nic říkat, hned ví.

„Cože? Jak nás kurva našel?“ řekne a já vejdu dovnitř.

„Nevím. Dneska ráno byl u brány. Oznámily mi to kamery,“ řeknu a podívám se na něj.

Matteo si povzdechne a přejede si rukou po obličeji. „Kurva. Co budeme dělat?“ zeptá se a jde do obýváku. Já ho následuju.

„Já nevím.“

Matteo si sedne na pohovku. „Chceš zase odjet?“ zeptá se.

Posadím se vedle něj. „Blázníš? Nemůžu jen tak Elenu sbalit a vzít ji pryč. Má tu rodinu, přátele, práci.“

Matteo se na mě podívá. „Kurva, Alessio,“ začne. „Ty ses zamiloval.“

Povzdechnu si, ale nic neřeknu. „Co mám dělat?“

Mattheo se opře lokty o kolena. „Vím, že se ti ten nápad líbit nebude.“

Podívám se na něj a čekám, co řekne dál.

„Zabijeme ho.“

Vytřeštím oči. Přemýšlel jsem nad tím, ale je to rodina a.. a já nechci zabíjet rodinu, i když je bůh ví jaká. „Já.. já nevím.“

Matteo se na mě otočí. „Alessio, on tě vždycky najde a půjde po tobě. Jestli chceš ochránit Elenu a sebe,  musíme ho zabít,“ řekne a já věděl, že jiná možnost není. Chci Elenu ochránit. Utíkal jsem před ním deset let a já už to dlouho nevydržím.

„Asi.. asi máš pravdu,“ řeknu a povzdechnu si.

Matteo přikývne. „Alessio, dávej zatím pozor na Elenu. Máš doma ochránce. Ty vás ohlídají a kdyby se něco dělo, zavolej, ano?“

Přikývnu. Byl jsem rád, že mám někoho, kdo mi pomůže. „Jo... Ale musíme vymyslet, jak to uděláme...“ řeknu a vstanu. „Přijeď po obědě a vezmi i ostatní.“

Matteo přikývne a jdeme k hlavním dveřím.  Rozloučíme se a já jdu k autu. Nasednu a jedu zpátky domů.

Když vejdu do obýváku, vidím Elenu, jak se dívá na nějaký pořad.

„Ahoj,“ řeknu a posadím se vedle ní.

„Ahoj,“ pozdraví mě s úsměvem. „Tak co?“

„Po obědě přijede Matteo s klukama a budeme řešit, co dál,“ řeknu a obejmu ji kolem ramen. Přitisknu ji k sobě a ona si položí hlavu na moje rameno.

„Dobře,“ řekne a dál se dívá na televizi.

Hladím ji po vlasech a užívám si její blízkost.

„Matteo si myslí, že bychom ho měli zabít,“ řeknu najednou po chvíli.

Podívá se na mě. „A ty to chceš udělat?“ zeptá se.

Já přikývnu. „Chci tě ochránit,“ řeknu a podívám se na ni. „Myslím, že to bude nejlepší.“

Elena přikývne. „Asi jo.. skrýval ses před ním deset let. Nemůžeš se schovávat navždy. I když neschvaluju vraždy, myslím, že je to jediný způsob, jak se ho zbavit.“

Povzdechnu si. „Jo. Myslím, že už bych se nezvládl ukrývat pořád.“

Elena přikývne a znovu si opře hlavu o moje rameno. „Teď to do oběda neřešme, ano?“ řekne a chytí mě za ruku.

Usměju se a dál se díváme na televizi.