Hetalia Axis Shipers

Věřte, že jsem se to snažila napsat dobře. Nicméně to nevyšlo. Tohle se stane když se večer předávkujete cukrem!:D

Nad jeho nevinností se musel pousmát. Nikdy nepotkal nikoho podobného, kdo by byl tak... jak to říct? Italský?
Ano, to je to správné slovo. Byl stále, šťastný, bezstarostný a jediný problém, který si zvládl připustit byl nedostatek těstovin. A i na to volal jeho.
,,Jsi naprosto nesamostatný" zamručel blonďatý muž když byl opět vytažen z postele brzy, jen aby Italovi zavázal tkaničky.
,,Veee- proto mám tebe" odpovědi se širokým úsměvem. "Budu s tebou navždy!"
Ludwig si povzdechl. Vždyť jemu asi ani nedocházelo, jak mu ta slova ubližují. Moc by si přál být s Felim do konce života, ale nemohl. Brunet si přece určitě jednou najde přítelkyni, a Ludwig silně pochyboval, že by jí nevadilo kdyby spolu nadále trávili téměř všechen čas.
,,Kam chceš vlastně jít?"zeptal se ho svým obvyklým tónem, aby odvedl řeč jinam. Pak se pomalu zvedl ze země. Byl rád, že tkaničky má za sebou. Teď aby si je Feliciano v polovině cesty nerozvázal.
,,Chci tě vzít do jedné restaurace" vysvětlil a s přihlouplým výrazem se k Němci přitulil. Ludwigovi ztěžklo srdce. "Ale já nemám-"
Feliciano se pousmál. "Nevadí, všechno zaplatím." Ludwig nechápal tu náhlou změnu. Přece jen, obvykle si brunet vzal jídlo, poděkoval mu za pozvání a utekl. Že by se na něm přece jen podepsal německý vliv?
A tak vyšli. Kupodivu se Felicianovi dařilo vést je správným směrem a u toho objímat Ludwiga. V Itálii to možná bylo normální, ale tady v Německu se za nimi s prazvláštními výrazy otáčeli. Ludwig už už chtěl navrhnout, že by ho mohl pustit, když v tom se Ital zastavil.
,,Tady to je- veee" řekl a vešel dovnitř. Blonďák se držel za ním a nebyl překvapený, když zjistil že jde o italskou restauraci.
,,Ahoj, Feli!" ozvalo se od jednoho stolu. Stál u něj mladý číšník španělského původu. Široce se usmíval a vyklízel stůl. ,,Koho si to vedeš?" Ludwig cítil jak rudne.
,,Antonio- niichan! Co tady děláš?" zeptal se Feliciano. Pokud si správně pamatoval, pracoval Antonio v úplně jiném hostinci.
Španělovi koutky povadli. Poškrábal se na hlavě. ,,Ukázalo se že byla chyba vodit do práce Lovina. Proto sem nás oba přeložili."
Blonďák se otřásl. Na Felicianova brášku si dobře vzpomínal. Přísahal bohu, že pokud mu ještě jednou někdo řekne bramborožrout, vlastoručně ho uškrtí.
,,Neboj, není tady" dodal Španěl hned jak si všiml Ludwigova výrazu. ,,Je nemocný. Kupodivu mě nechal jít do práce" zněl docela trpce.
,,Díky" řekl svým obvyklým hlubokým hlasem a nechal se odvést ke stolu. Jen, co se podíval do jídelního lístku, došlo mu, že v něm nejsou žádném nejsou brambory.
,,Co si dáš?" zeptal se Feli a mile se pousmál.
,,To co ty" odpověděl Ludwig, aby zamaskoval fakt, že se v těch jídlech nevyzná. Jak je možné že mají tolik druhů těstovin? Nepomohl mu ani fakt že převážná část menu byla v italštině.
Antonio se podíval na Feliciana, který jim objednal nějaké těstoviny. Pak odešel.
Chvíli oba přítomní mlčeli. "Ehm, je to tu pěkné" poznamenal po chvíli nervózně Ludwig. To ticho se mu nelíbilo.
,,Že jo. Chodím sem často, protože tu mají dobré jídlo"
Pak zase zavládlo ticho. Ludwig si začal prohlížet zákazy. Některé z nich byly obyčejné, jako například zákaz vstupu se psem, ale na dalším byla přeškrtnutá hlava jakéhosi chlapce s tlustým obočím. Co asi udělal?
Po půlhodině čekání jim konečně donesli jídlo. Na velkém talíři byla jejich skvěle vypadající snídaně.
Brunet se okamžitě pustil do jídla a na poměry restaurace jedl opravu neotesaně.
,,Počkej, jsi celý špinavý" zabručel Ludwig a vzal jeden z ubrousků. Trochu se k příteli přisunul a utřel mu obličej. Ital se na něj okamžitě nalepil.
,,H-hej! Dochází ti že je kolem hodně lidí?" zeptal se Němec rozlazeně.
,,Co? Proč bych nemohl objímat někoho koho miluju?" nechápal Feli. U nich to bylo normální.
,,No protože- POČKEJ? CO!?" zařval Ludwig. Všechny stoly, které je nesledovali doteď se otočili.
,,Kterého miluju" zopakoval to naprosto klidně.
,,Ty mě... miluješ? Jako kamaráda?"
,,Ne, víc. Jako kluka... Proč se ptáš?"
,,Ale nic" jednu ruku mu přehodil okolo pasu. Několik osob, které doteď sledovali podívanou se nyní znechuceně otočili. ,,Já tebe taky" řekl a jemně ho líbl do vlasů. Po dlouhé době zněla nějaká věta od blonďáka mile.