Šel jsem ze školy kolem jabloňových sadů.
Měl jsem neuvěřitelnou radost z Chloiného souhlasu. Zahleděl jsem se na jabloně a nevšiml jsem si stařenky, která šla naproti mně.
Kvůli nárazu se z proutěného košíku, který nesla, vysypala různě barevná jablka.
"Můj bože, omlouvám se vám." Rychle jsem se omluvil a jablka posbíral.
"Děkuji ti, je to jediné jídlo, co mám." Oznámila mi smutnou skutečnost.
Nemohl jsem to nechat jen tak.
