D¨ªl 1.
(Pro umocn¨§n¨ª emoc¨ª a nalad¨§n¨ª atmosf¨¦ry doporu?uji pou?t¨§t p¨ªsn¨§.)
Mariv¨ª, d¨ªvka, kter¨¢ si nepamatuje nic co se stalo p?edt¨ªm ne? se ocitla na Hadono?i. Nev¨ª nic, jej¨ª pr¨¢v¨§ jm¨¦no, kdo je, od kud je, ani jak je d?le?it¨¢ pro zachov¨¢n¨ª rovnov...
Týden uběhl jako voda. Útok očekáváme každým dnem, ne-li hodinou. V ultimátu jasně psali do týdne, ale stále nic. Takže buď nás chtěli jen zastrašit, nebo chtějí zjistit jak zareagujeme. Nebo už nevím. Zašmátral jsem v kapse a vytáhl obě pečetě abych si je mohl znovu prohlédnout. Posadil jsem se do rohu místnosti a prohlížel si každý detail. První optist od pečetidla znázorňoval draka proplétající se vojenskou helmou a útočícího tygra. Kdežto pečeť našeho nepřítele měla pouze draka a tygra.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nepatrný rozdíl, ale přece je. Myslím, že Mariko nikdy neviděla tu druhou. Takže nemůže vědět, že není od nich. Znervozňovalo mě to. Už jsem dal návrh na evakzaci jak studentů, tak některých obyvatel. V podzemí máme připravené kryty. Studenti, kteří neslíbili pomoc by se samozřejmě poslali domů. Krytů máme zatím deset, do každého se vejdou třicet tisice lidí. Což je dostačující i pro případ ústupu. Mariko ale také počítá s tím, že se Kepler v nejvyšší nouzi opustí. Proto se upravují naše vesmírné lodě. Aby byly dostatečně veliké, bezpečné a boje schopné. Zatím jich ale není dostatek. Takže všichni co můžou, Mariko nevyjímaje, přidali ruku k dílu. Přidali se i někteří studenti, osvědčují si své schopnosti v praxi. Dokonce Aronel pomáhá. Má u toho sice spoustu připomínek, ale nechce si dělat problémy. Od doby co Mariko naštvala, se opravdu snaží. Kolikrát jsem se sám sebe ptal, jestli na ní někdo nepoužívá magii, protože jí takovou neznám. No, ikdyž možná, že jo. Nemá ráda konflikty, pokud se týkají jí samotné, v opačném případě je spíš podporuje. Pokud ale jde o ní, tak raději uteče. Což je podle mě divné, neuvážené a zbrklé. Jednou se jí to vymstí, tím jsem si jist. Už jsem jí kolikrat zkoušel domluvit ale vůbec to s ní nehlo. Třeba ji ale Mariko napraví. Za dobu co je tady tak se začala trochu ovládat. Je na ní vidět, že přítomnost Mariko má na ní vliv. V očích se jí leskne strach a nejistota. Dává si pozor na vše co dělá. Což je na jednu stranu dobře. Aronel se už těší až odsud bude moci vypadnout. Jsem si ale jist, že se nevidíme naposledy. Při prvním evidovaném útoku k nám mají být poslány posily z Hadonoše. Je proto možné, že ji pošlou obratem zpět. A pomoc neslibili nejenom oni. Kurai mluvila s mýtickými tvory, soulasili. Přece jen jde o jejich domovinu. A oni zase kontaktovali své přívržence. Takže si myslím, že bychom měli vyhrát. Furt mi ale vrtá hlavou čí by mohla být ta pečeť. Z přemýšlení mě vytrhla ohlušující rána a menší zemětřesení. Moc mě to nerozhodilo, občas se stane nějaká menší nehoda ve výrobně. Než jsem se stihl znovu zamyslet rozeznel se poplach. Na nohy mě ale postavilo rozpalující se znamení na mé ruce. To může znamenat jediné. Něco se zvrtlo a s Mariko je něco v nepořádku. Přívěsek zareagoval. Seběhnout schody by mi trvalo dlouho, tak jsem otočil na patě a vyskočil oknem. Přecejen to bylo druhé patro, takže nic extra. Ale nejspíš bych vyskočil i z posledního, kdybych tam byl. Následky po dopadu by mi byly ukradené. Běžel jsem přímo k výrobně, jejichž trosky byly všude kolem. Stihl jsem proběhnout kolem dvou krytů, které se díky troskám odkryly. Ruka mě pálila čím dál tím víc, což mě nutilo běžet rychleji. Ty necelé dvě míle mi přišli jako nekonečný maraton. Zatímco ostatní se běželi schovat, pár jedinců běželi pomoc raněným a zjistit co se vlastně stalo. Z výrobny nezůstalo nic. Jen trosky, zpod kterých se ozýval křik. Díval jsem se kolem sebe a hledal kde by mohla být. Neslyšel jsem jí, takže jsem běhal očima po všem co se jen trochu pohnulo. Zespod kusu zdi jsem zahlédl modré peří, to mohly být buď její křídla nebo šaty. Cítil jsem příchozí paniku, nebyl jsem schopen kroku. Teprve když spod zdi vykoukla ruka jsem se vzpamatoval. *Kuarai pomůžeš mi? Zaprosil jsem v duchu. Během několika vteřin se Kurai snesla k zemi, chytla kus zdi a spolu s ním se opět vznesla. Když jsem jí viděl, ztuhl jsem. Kve by se ve mě nedořezal. Byla ramena, ale naštěstí to nevypadalo vážně. Přesto byl pohled na ní hrozný. Přiběhl jsem k ní a klekl si. Zkontoloval tep a dech. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsem se ujistil, že žije. Jen je v bezvědomí, které jí pravděpodobně způsobila rána na hlavě, nebo spíš úder do hlavy, ze kterého vzešla i ta rána. A nejspíš bude mít polámaná křídla jelikož byla od krve a neviděl jsem odkud by byla. Ikdyž se to tak nezdá tak si jimi zachránila život, když se jimi přikryla. Jsou silná a těžká. To mohu říct, už jsem se o tom přesvědčil, když mě jimi omylem přetáhla. Jedním švihutím mě poslala k zemi. „Vincente, máme nařídit evakuaci?“ zeptal se mě kolega ze stráže, když mi zaklepal na rameno. „Zatím ne. Jen informuj Aronel a studenty, ať se připraví. Až se Mariko probere, rozhodne sama co dál.“ řekl jsem, vzal Mariko opatrně do náruče a odnášel ji do jejího pokoje. Ještě štěstí, že křídla jsou tak dlouhá, že se dají táhnout po zemi ikdyž ji nesu. Kdybych jí měl zvednout i s nimi, tak se tam položím vedle ní...
