We're different. And?

Omlouvám se za zpoždění. Už jsem díl chtěla napsat hned po škole, ale protože mě kámoška dostala skoro až na dno, tak jsem nějak neměla vůbec náladu a asi bych to ani nedokázala napsat. Ale teď už čtěte.

Enjoy it ♥

------------------------------------------------------------

Po společné sprše jsme si dali ještě malou večeři a okolo jedenácté jsme usli. Společně v objetí. Jen už jsme si nařídili budík.

*Louis’s pow*

Druhý den jsme se vzbudili před šestou hodinou. Věděli jsme, že už musíme jít dneska do školy, a tak už jsem se začal pomalu probouzet. Harry ještě ale spal a byl na něj úžasný pohled. Na jeho tváři byl malý, opravdu slabý, úsměv. Ale byl tam. Jeho kudrliny byly, ostatně jako vždy, na všechny strany. Pohladil jsem Harryho, ale ucítil to a probudil se. 

„Dobré ráno, zlato.“ pozdravil jsem ho. Harrymu se vytvořili na tváři ďolíčky. Á, vždycky jsem byl tak šťastný, jak se na jeho tváři objevily ďolíčky. Zadíval jsem se do jeho zelených očí. Najednou jsem se v nich ztratil.

„Dobré ráno. Lou, jsi v pohodě?“ přerušil mě Harry.

„Jo, jsem n-naprosto v p-pohodě. Jdu udělat snídani, co si dáš?“

„Ty a snídaně? Jako opravdu?“

„Tak myslím, že chleba dokážu namazat máslem a dát na něj šunku, ne?“ zeptal jsem se, a chtěl jsem vypadat trošku uraženě. Doufám, že se mi to povedlo.

„Dobře, budu ti věřit Lou. Jen ustelu a za chvíli jsem u tebe.“ odpověděl mi Harry a políbil mě na čelo. Miluji, jak máme rozdílnou výšku a díky tomu se ke mně nemusí sklánět, aby mě políbil na čelo. Romantické, ach.

*Harry’s pow*

Nechal jsem celou snídani na Louisovi, a mezitím jsem uklidil v pokoji, po té komplikované noci. Pokoj jsem uklízel asi 10 minut, takže jsem doufal, že už Louis bude mít snídani hotovou ve chvíli, kdy tak přijdu. Z části jsem měl pravdu. Stůl už na snídani byl nachystán a z hrnků se linul kouř od čerstvě uvařené, a horké, kávy. Káva celou kuchyni překrásně provoněla. Louis mezitím kroutil svým zadkem okolo kuchyňské linky a já ho asi tři minuty pozoroval a pak jsem se za ním vydal. Objal jsem ho zezadu.

„Oh, ty už jsi tady?“ řekl Louis. Poznal jsem, že jsem ho trochu polekal.

„Ano. Krásně to tady voní. Co to chystáš?“

„Chléb se šunkou, a neboj se. Tohle zvládnu.“ řekl Louis a usmál se na mě. Já ho políbil do vlasů a šel jsem si sednout na židli, a čekal jsem na svého přítele. Přítel. To je tak krásné slovo. Jsem rád, že někoho takového mám a že ho takhle můžu oslovovat. A nejen tak. Miláčku, zlato, zlatíčko, medvídku, puso. Končím, protože když se podívám na své boxerky, myslím, že mému kamarádovi se to taky líbí, ale ne tak, jak bych já chtěl.

„Co tam studuješ, Hazz?“ zeptal se mě Louis, když přede mě na stůl položil talíř se snídaní. Já se na něj podíval a trošku jsem se zčervenal. Louis se jen usmál a položil i svůj talíř se snídaní na stůl.

Po snídani jsme už vyrazili do školy. Tam bylo fajn. Všech jsme se ptali, co dělali, a naštěstí si povídali ve všech předmětech o výletě do Londýna. Pak přišlo i na to, co jsme dělali my. Harry se trošku zčervenal, ale já jsem to obkecal tím, že jsme byli hodně unavení a tak jsme zůstali společně doma. Přitom sice byly vyzvídavé pohledy, ale tohle jsme neřešili.

Domů jsme došli tak akorát. Hned jsme se svalili na gauč, protože jsme byli nějak moc unaveni.

Snad se líbilo :3 i když to bylo krátké a divné :-D

Boobear