��������

Není jako my. V jejích žilách koluje krev z Vesmíru a naší planety Země. Byla stvořena jako dokonalá zbraň a na 11 let zavřena do tmy a ticha. Nikdy nepoznala svět za zdmi centra. Touží po svobodě a krvi svých milovaných. Co obnáší korektura? Oprava pravopisu a překlepů, přepis nějakých částí, avšak příběh zůstane nedotčen. Děj se nezmění, jednání postav také ne, pouze dojde k přepsání nějakých odstavců pro lepší pochopení příběhu či vylepšení kvality příběhu. !opravené kapitoly budu označovat * (hvězdičkou)! Adresa obrázku: http://cz.forwallpaper.com/wallpaper/sunset-at-sea-235190.html

Válka je na spadnutí. Odněkud z kosmu se blíží tajemná síla, která kdysi zničila celé civilizace. Otupělá pozemská společnost se musí ubránit útoku válečnické rasy z hlubin �������í��u. Mezi lidmi a totální zkázou stojí jen malá bojeschopná část armády. Už podruhé ve svém životě musí teprve dvacetiletý Casper bránit svou vlast. Jak se ale zdá, osud s ním má své vlastní plány. Život mladého pilota kříží snad ještě víc nepříjemností, než dřív. Existenci mu znepříjemňují kolegové z útvaru, nadřízení i vlastní sourozenci. Harlington se začíná měnit. Z vojenského letiště s velmi laxním přístupem k čemukoli se stává plně vyzbrojená armádní zóna s vyhraněnými názory. To se projevuje i mezi řadovými vojáky, což nejvíc pocítí nejslabší články systému. Přinucen situací se Casper odhodlává k zásadnímu rozhodnutí. Bude muset svoji jednotku opustit. Pokračování Zakázaného bratra.

Zajatci pravdy, děti, které byly vychovány, aniž by tušily, kým vlastně jsou. Jenže nyní to už nejsou děti. Už to nejsou jen utlačovaní lidé. Stali se z nich hrdí Zentijští bojovníci, kteří se za své místo ve světě hodlají rvát. Útok na Xavijskou loď se blíží. Vysvobození vězňů je blízko, ale královská rodina mlčí. Nikdo netuší, kam se poděla Ray s L'argasem. Jsou naživu? Odhalili jí Xavijové nebo se její duše již prochází po rozkvetlých loukách planety Silois společně se svým Vůdcem? Nikdo netuší... *** "Tato éra končí a nová začíná. Je jen na vás, zda se poddáte, nebo půjdete vstříc budoucnosti. Přichází Poslední vůdce. Ten, jehož příchod byl předpovězen samotným Ge'zrielem Wairsiorem. Jeho duše už krouží kolem bran tohoto světa. Dítě smutku brzy odhalí svou tvář! Bojuj lide Návijský, bojuj za svobodu, lásku a přátelství! Spojte se bratři a sestry! Dokažte že na nás záleží. Toto je poslední zoufalý výkřik! Poslední zvolání našeho lidu! Jsme Zajatci lží! Zpřetrhejme konečně svá pouta a ukažme světu, že na nás záleží!" zakřičel vysoký muž v černém plášti. Jeho zvučny hlas se nesl obrovskou kovovou místností. Tisícihlavý dav chvíli mlčel, ale v zápětí se odevšaď rozezněl ohlušující jásot. Tohle již nebyla válka. Tohle byla vzpoura. Nejlepší umístění: 4. místo ve sci-fi- 26.9.2018- nyní

Lucie 15 let . Byla na posledním představení na její základní škole než měla začít nový život na střední. Jenže jen toto jedno představení může za vše. Lucie po vystoupení malém znásilní a muž co ji znásilní se nezdá že by ji chtěl pomoc . Pomůže jí? A jak je do toho všeho zapletený její bratříček ? Ještě se moc omlouvám za chyby mám těžkou dyslexi ale snažila jsem se vše několikrát opravit . Kapitola by měla vyjít jednou týdně

Ben Umíral jsem a cítil, jak životní síla opouští mé tělo. Dal jsem jí svůj život aby ona mohla žít a nelitoval jsem. Musel jsem to udělat a nedoufal ve vykoupení. Vím, kam teď půjdu. Tam, kam má duše patří. S temnotou už umím žít... Tohle ale nebyl život, ani smrt a to polední co jsem slyšel, byl hlas mé matky. ,,Buď silný můj chlapče. Věř v dyádu síly." To už mě ale temnota vtáhla do nekoečné nicoty a já zůstal uvězněn ve věčných mukách, ze kterých není návratu. Rey Na Jakku jsem byla ,,nikdo". Mým jediným cílem bylo přežít a čekat na rodiče, které teď už vím, že nikdy nepoznám. Tehdy jsem měla ale víru a odhodlání zvládnou to, co mi život přinese. Jak bylo předtím všechno jednodušší, než jsem potkala BB-8... Tehdy se mi obrátil život vzhůru nohama. Neměla jsem čas nad vším přemýšlet a nezbylo mi nic jiného, než bojovat o život a přijmout to, co bylo mým osudem. Alespoň to se ode mě očekávalo, ale teď? Teď nemám žádný cíl...Jen myšlenky na to, co jsem neudělala a co jsem měla udělat... Až teď mi došel smysl slov, které Snoke řekl: ,,Pokud je mocná temnota, povstane mocné světlo, aby nastala rovnováha síly." Co když ale světlo přijde o svoji temnotu? Žila jsem, ale tohle nebyl život...a má duše pohasla. ........................... Pokračování po TROS a něco jako pokus o povídku...pracuji na ni už půl roku a váhala jsem, zda ji vůbec zveřejnit. Původně jsem ji psala pouze pro jednoho člověka, když mě to ale náhle pohltilo! :-D Psaní se stalo mou každodenní závislostí, až mě to přiznám samotnou překvapilo. Vždy jsem byla pouze věrný čtenář a obdivovatel všech nadaných lidí zde, kterým vím, že se nemohu nikdy rovnat. Řekla jsem si, ale no co...třeba se to někomu líbit bude ;-) Budu ráda za každé komentáře a připomínky ;-)

Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.

„Jestli jsem se za poslední roky něco naučila, tak utíkat." *** Rikki si nikdy nemyslela, že její život bude stát za moc. Přeci jen, její planeta byla ve válce sama se sebou prakticky od doby, kdy se narodila, a za těch šestnáct let už se stačila naučit, co to znamená. I tak ale měla pár jistot, kterých rozhodně nebyla připravená se vzdát. Když se zbytky jejího života v průběhu jediné noci zhroutí, nezbývá jí nic jiného než se vydat na osamělou cestu napříč světem, který skýtá mnohá nebezpečí. A zatímco se pokouší udržet naživu, nepřítel sílí a poslední zbylá útočiště pomalu mizí z mapy. Pokud si nepospíší, brzy pro ni žádné bezpečí existovat nebude... *** Psáno do soutěže Slovotvůrci 2025 Téma 53. (zoufalství)

PŘIPRAVUJE SE NOVÁ VERZE (původní kniha obsahuje chyby a nelogičnosti, berte to prosím na vědomí) Jste skokan, běžec, silák nebo mudrc? Koneckonců je to jedno. I tak je vaše šance na přežití hluboko v mínusu. Sektory. Obrovská prostranství ohraničená vysokými kamennými zdmi. Každý je v něčem jiný, ale ve všech je skoro nemožné zůstat naživu. V jednom najdete les plný vlků, v jiném zase poušť s hady, v některém dokonce padají rampouchy z nebe. Vše začíná v táboře, v němž už od mala žijí dospívající děti, jež se dělí do čtyř skupin. Neví, co je za zdmi tábora, nezajímají se o to a celý život jsou nuceni poslouchat přísný řád. Já se společně s pár dalšími rozhodla jinak. „Nikdy nejsme sami. Lovci jsou blíž, než si myslíme." (31. 12. 2016 - 9. 8. 2017)

Když tě dožene tvá otrokářská minulost

„Povím ti tajemství svýho úspěchu, drahouši. Ať děláš, co děláš, vždycky při tom buď sebevědomej." Na svět dolehly v plné své síle Bouře, těžko odhadnutelné hříčky přírody. Nikdo se před nimi nemohl cítit v bezpečí, a proto bylo založeno Sdružení, které dostalo za úkol lidstvo ochránit, jenže ejhle! Ono ho místo toho zotročilo. Lidé jsou bezbranní, odboj upadá a když už to vypadá, že ta tyranie nikdy neskončí, objeví se zachránce. Vyvolený! Někdo má moc kontrolovat tu největší sílu, kterou kdy svět spatřil, problém je v tom, že tento klučina nemá v plánu nikoho zachraňovat. A tato neřízená střela je dost možná pro svět větší hrozbou než Bouře a Sdružení dohromady. „Jsou chvíle, kdy i když se člověk snaží sebevíc, tak nemůže zachránit všechny..." Cover by EvenetNed