Millennium ?Prometheus? ?David 8?

Zápis Davida z 2. dubna 2095

„Je noc. Za pár minut bude další den a my se právě vznášíme nad planetou, ke které jsme měli namířeno. Píšu sem, kdyby byla tohle poslední zpráva, kterou jsme po sobě zanechali."

„Elizabeth," jeho slova ji probudila. Těžce otevřela oči, skláněl se nad ní.

„Přistáli jsme," oznámil jí šeptem, aby ji nerozrušil.

„Proboha, Davide," doktorka se prudce zvedla z postele, „co se," popadala dech, jak byla nedostatečně probuzená.

„Měl jsem tě probudit dříve, ale zdejší atmosféra je velmi klidná a průlet proběhl v pořádku. Šlo o bezproblémové přistání," uklidňoval ji.

„Měli jsme přistát spolu," mrkala rozespale očima. Tahle mimozemská loď byla jistější, když ji řídili dva piloti. Sedl si k ní na postel, „Elizabeth," oslovil ji a tajil dech. Doktorka náhle zpozorněla a přestala se vrtět na posteli, když si vedle ní sedl.

„Venku je nádherně," zašeptal.

Zápis Davida ze 4. dubna 2095

„Ráj. Jak jinak bych mohl tohle místo pojmenovat? Přiletěli jsme na planetu živou, jako je Země sama. Je tu spousta divoké vegetace, kterou je potřeba prozkoumat pro její poživatelnost či jedovatost. Zaznamenal jsem i živé tvory, jednají instinktivně, jedná se o živočichy podobné hlodavcům. Létaví tvorové žádní. Inteligentní/nebezpečný život zatím nezaznamenán.

Hvězda, podobná Slunci, nechává své paprsky dopadat na planetu trochu jinak, než bylo na Zemi běžné. Rozptyl světla se zdá pozměněn, a proto na obloze vzniká nazelenalá barva. Jednoduše, obloha je tu světlá se zeleno modrým nádechem. Hvězda je o něco dál, než je Slunce u Země, ale je o něco větší, proto zde vládne vhodná teplota. Ještě čekám, až nám přístroje změří rotační osu a její změny v průběhu roku. Je pravděpodobné, že čas tu bude pozměněn, protože rotace se zdá pomalejší než na Zemi, dny tu budou delší. Nezbývá nám než doufat v příznivé počasí."

Elizabeth byla nadmíru nadšená. David byl první, kdo prozkoumal okolí. Vzduch měl skvělé hodnoty, velmi čistý s trochou více kyslíku než na Zemi v poměru k dusíku, avšak nic, co by lidské tělo neustálo. Vegetace v okolí nebyla životu ohrožující, ale před vstupem ven ještě jednou Elizabeth upozorňoval, aby nezkoušela nic jíst.

Doktorka vyšla ven, Charlie držela pevně v náručí. Dítě se začalo zhluboka nadechovat a mělo vykulená očka. Charlie, vzhledem ke svému věku, nebude mít problém se adaptovat. Tělo si zvykne a přizpůsobí se, už na to samotné byl David zvědavý.

David následoval každý jejich krok.

Elizabeth se položila do trávy, měla tlustější stonky, zelená barva o něco tmavší. Celkově příroda se zdála být v tmavších barvách podobná listům břečťanu. Opět David poznamenal něco o jiném rozptylu světla, ale ona ho téměř neposlouchala, byla štěstím bez sebe, když poprvé položila svoji dceru do trávy.

„Zdá se, že nevyrůstá do větších výšek," zkoumal David utrženou travinu.

„Anglický trávník po celé planetě?" zdvihla doktorka obočí, musela se zasmát.

„Trochu delší anglický trávník, ale ano, nezdá se, že by měla vyrůst víc," položil opatrně kousek trávy nazpět mezi ostatní.

„Vzorky půdy mám v lodi už nachystané pod mikroskopem, kdyby ses chtěla podívat," mrkl na ni. Tohle lákavé mrkání se naučil nedávno, že prý to bylo v jedné knize, co kdysi četl. Elizabeth mu nic z toho nebrala, android se před ní rozvíjel zcela sám. Androidova evoluce, jak tomu říkala jen ve své hlavě.

Charlie utrhla trávu a také si ji zkoumavě prohlížela jako David před chvílí, „roste nám tu malá botanička," poznamenala Elizabeth a přisunula se k dceři, kdyby jí náhodou napadlo něco dávat do pusy, děti to v tomhle věku často dělávají.

„Určitě bude," zašeptal David a ještě jednou se zadíval po krajině s velmi světle zelenou oblohou nad jejich hlavami.

{[Stolen-Relic] Příběh se zdá zatím vcelku idealistický, ale jak se říká - není všechno zlato, co se třpytí 😇 Co vy? Jste připraveni na další prozkoumávání cizí planety a androidovy evoluce? 😜}