?Jesabelle a Isadora?

"Už tam budem?"
"Ne, Isadoro, prosím tě, seš nedočkavá jak opice!"
"A od kdy je opice nedočkavá, hm?"
Gemma se nervózně zachichotala a trošku vážně se podívala na Miu. Dopadne to dobře? Co když se jí ta oslava nakonec nebude líbit?
Bude, jen počkej, bude, říkala jí očima Mia přesvědčivě a držela Isadoru za ruku, vedouc ji na obří zahradu rodiny Duncanových, která se nyní proměnila na obří zahradu rodiny Duncanových s rozdílem v tom, že za pár sekund se stane pěknou chumelenici.
Kolik že jsme to pozvali lidí? Ále, Isadora nikdy nechtěla slavit narozky nijak zvlášť přehnaně, takže jenom celou třídou (včetně paní profesorky McCanberyové, ta měla Isadoru vždycky ráda) a celý rodinný klan Duncanových, včetně pratety Elsie, která přijela až sem do Ameriky z Německa.
A kdo je to ta usmívající se paní v tom křiklavě růžovém svetru? Hlavně ať to není ta sousedka od vedle, jak že se jmenuje? Pattersonová?

"Tak už?", zeptala se už asi po sté Isadora. Měla pořád zavřené oči a držela Miinu ruku. Už to znala. Slavila narozeniny přece už patnáctkrát předtím. Teď to bylo po šestnácté, a stejně stále poprvé.

"Už."

Isadora Aimee Duncanová otevřela oči a nadšeně koukala na ten zástup lidí se stejně nadšenýma očima. Isadořina mamka, Julia Kleopatra Duncanová, mimochodem také profesionální operní zpěvačka, se na všechny významně podívala, zvedla imaginární dirigentskou hůlku, začala zpívat a dav ji následoval.

"ÁÁÁ, ISI MÁ NAROZENINYYY, MY MÁME PŘÁNÍ JEDINÝ, ŠTĚSTÍ, ZDRAAVÍ, ŠTĚSTÍ, ZDRAVÍ HLAVNĚ TO ZDRAVÍ!!!!"

Každý přestal zpívat v nějakou jinou dobu, než ten druhý a ke konci už bylo slyšet jenom roztomilé pobrukování malé Gwen, Gemminy sestřičky.

"VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ISI!!!!!", zaječely unisuno Mia s Gemmou a vrhly se na jejich nejlepší kamarádku.

"Líbí se ti to?", optala se starostlivě Gemma a podívala se do oříškově hnědých očí její nejlepší kamarádky a oslavenkyně zároveň.
"Líbí!? Děláš si srandu!? Vždyť je to dokonalý, to je ta nejlepší oslava v mym životě!!!", řekla Isadora se smíchem a obejmula Gemmu.
"A já jsem jako vzduch?", namítla naoko uraženě, ale taky se smíchem Mia.
Isadora s Gemmou ji místo odpovědi přivinuly k sobě.

"Tak, co teď, jdem do bazénu?", přerušila dojemnou kamarádskou chvilku Mia.

"Bazén? Dyť žádnej přece nemáme."
"A co je jako podle tebe v tý ohromný krabici z Bauhausu? Fusekle?"