Ráno mě opět vzbudilo cinknutí mého mobilu který mě právě upozorňoval na to že...
goldcigo vám poslal/a zprávu
Zas on!? A já myslela že už zapomněl že někoho jako jsem já na instagramu má.
goldcigo: Dobré ráno princezno
No, teď jsi nejsem úplně jistá jestli je dobré, a..a.. počkej, PRINCEZNO!!???
Okeyy??! Budu radši ignorovat
Nikölet_adamk: dobré
Proč mu vůbec odepisuju, mohla jsem předstírat že ještě spím.
_.Ade_.lka vám poslal/a zprávu
Tvl zachránce.
_.Ade_.lka: kde seš vole, víš o tom že je pondělí že jo
Kurvaaa, jako vážně jsem si nezapla budík!?
Z postele jsem vystřelila jak veverka po kafi a letěla rovnou do koupelny kde jsem si jen vyčistila zuby a rozčesala vlasy, na make up jsem se vysrala protože bych nestíhala už vůbec.
Ze skříně jsem na random vytáhla baggy kalhoty s čistě bílím oversize tričkem a černou mikinou na zip.
Potom už jsem jen do aktovky naházela sešity a učebnice a jen se modlila že jsem se aspoň s jedním předmětem trefila a dneska ho mám, bo na nějakej rozvrh fakt nebyl čas.
Vyběhla jsem z pokoje, v kuchyni jsem po cestě ještě rychle vzala aspoň jablko abych neměla takovej hlad a šla do chodby si vzít boty a utíkat na zastávku na bus.
První hodinu jsem naštěstí stihla, sice jsem přišla o 10 minut dýl, ale i to se počítá.
Po nekonečně dlouhých 7 hodinách už byl konečně konec, a to nám ještě jedna hodina odpadla, za což jsem byla fakt ráda.
"Nechcem někam zajít když už nám to odpadlo"
Řekl Sam když jsme stáli před školou.
"Hele, vlastně proč ne"
"Jo, mužem"
Šli jsme do nedaleké kavárny kde jsme si sedli co nejdál od lidí jako vždycky a zanedlouho už u nás byl na pohled sympatický klučina.
"Taak, co to bude"
"Jedno latté poprosím"
"Pro mě taky jedno"
"Tak 3x"
Klučina si to zapsal a odešel.
A dál jsme si jen povídali.
Po chvíli klučina přišel znova i s našima latté, tak jsme poděkovali a dál si jen povídali.
Uběhlo asi 20 minut, když v tom se mi najednou na rameni objevila něčí ruka a já se lekla tak že jsem to kafe trochu vylila na stůl.
"Ježiš promiň, nechtěl jsem tě vylekat"
Ten hlas znám..
Otočila jsem se a tam jak jsem čekala, stál Dominik.
"Co tak koukáš, to tě nemůžu jít ani pozdravit"
Řekl s tím přiblblím úsměvem.
"Můžeš, ale příště to zkus tak abych zase něco nevylila kdyby jsi byl tak laskav"
"Jaaaj bože, už jsem se omluvil nee?"
Pořád se nepřestal tlemit
"Noo, a potřebuješ něco nebo jsi mě přišel fakt jen pozdravit?"
