Pohled Calina
______________
Už to jsou nějaký 2 hodiny co jsme zpátky na chatě, i s Niky, panebože jak mě se ulevilo, a jak jsem šťastnej že je tady, s náma, živá.
V autě mi okamžitě usla na rameni a do postele jsem ji odnesl, nechtěl jsem jí budit.
Co se týče Dominika tak o něm nám dají prý vědět jak to s ním bude dál, ale vězení se prý nevyhne. Aspoň že tak.
Jakub ten už odjel. Nebyl na tom taky úplně nejlíp, přece jen je to jeho nejlepší kamarád, nebo spíš, teď už asi byl jeho nejlepší kamarád, tak jsme mu nabídli že může ještě zůstat ale nechtěl, prý to nějak zvládne.
Uběhla další hodina a Niky pořád ještě spí tak jsem si řekl že se na ní půjdu podívat.
Pomalu pootevřu dveře do pokoje a naskytne se mi pohled na Niky celou zabalenou v dece že jí kouká jen kousek hlavy.
Je tak roztomilá když spí. Panebože Caline!!
Jsem už pomalu na odchodu když se moje oči najedou střetnou s těmi jejími.
Pohled Niky
____________
Pomalu se probouzím když si všimnu postavy stojící u dveří.
Leknutím sebou cuknu.
Doprdele, vážně jsem si teď myslela že tam stojí Dominik!?
"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit"
Řekne u dveří Calin.
"Ne v pohodě"
Řeknu potichu a ospale.
Calin se jen na mě usměje a je zase na odchodu.
"Caline!?"
Zavolám na něj ještě než zavře dveře.
"Ano"
Řekne a zpátky se na mě otočí.
"Zůstaneš už tu se mnou prosím"
Zeptám se ho a udělám na něj psí očka.
"Jo, dej mi minutku skočím se jen osprchovat ju"
Já kývnu na souhlas a Calin odejde.
Vlastně já bych se asi taky měla jít osprchovat.
Když se po asi 10 minutách ve dveřích objeví zase Calin, tentokrát ale jen v trenkách, jdu se rychle osprchovat já.
V koupelně si v zrcadle prohlížím své tělo plné modřin, chce se mi zas brečet jen si vzpomenu proč je mám.
Po sprše jdu zpátky ke Calinovi a společně usínáme.
Pohled Calina
______________
Mohly být tak tři ráno. Ležel jsem vedle Niky, klid, ticho, její dech mi pravidelně hřál hruď. A pak najednou
„Ne! Dost! Přestaň! Pomoc!“
Trhl jsem sebou. Otevřel oči a ona se vedle mě zmítala, celá vystrašená. Ječela ze spaní, slzy jí stékaly po tváři.
"Niky!"
zašeptal jsem, chytil ji za rameno. Nic. Zatřásl jsem s ní.
"Probuď se, to jsem já!"
Zprudka se nadechla a otevřela oči. Třásla se. Okamžitě jsem ji přitáhl k sobě.
"Už je to dobrý,"
šeptal jsem.
"Byl to jen sen. Jsem tady."
Tiskla se ke mně a já ji držel pevně, jak jen to šlo.
Pomalu jsem si jí položil na svojí hruď a hladil jí po zádech.
Cejtil jsem jak se pomalu uklidňuje a přestává se třást.
"Děkuju"
Šeptne a znovu usíná.
___________________________
Vim, krátká kapitola ale tak snad nevadí.
Omlouvám se za chyby
