Prosinec utekl rychle. Vlastně až moc rychle. Celý měsíc byl zvláštně hektický, ale zároveň hezky klidný, hlavně díky tomu, že jsme se drželi víc doma. Užili jsme si společný pečení, pouštění koled, sledování pohádek i klasický vánoční úklid, kdy Petr běhal s vysavačem po bytě a snažil se tvářit, že to dělá dobrovolně.
Vánoce byly krásný. Opravdu. Ani ne kvůli dárkům, i když… musím říct, že mě potěšilo, jak moc se všichni trefili. Největší radost měl samozřejmě Petr, když rozbalil konzoli, začal poskakovat jako malej kluk a okamžitě zapnul televizi, aby to všechno vyzkoušel.
___
"Hele, Niky, pojď si to zahrát se mnou! Uvidíš, jak tě rozsekám"
volal nadšeně a málem přitom porazil hrnek s kakaem, co stál na konferenčním stolku.
Nechala jsem se přemluvit a po třech kolech jsem ho porazila. Tvářil se naštvaně, ale pak se jen rozesmál a hodil po mně polštář.
Calin byl trochu tišší, já s Petrem jsem seděli na zemi před televizí a Calin na gauči za náma a na ruce si hrál s náramkem který dostal ode mě pod stromeček, a u toho se tajně smál Petrovi jak mu to nejde.
___
Je poslední den v roce. Silvestr. Původní plán byl pozvat pár nejbližších, Davida, Willyho, Sama a Áďu, a udělat si večer podle sebe. bez stresu, prostě náš.
Byla jsem zrovna v kuchyni, míchala jsem pomazánku na jednohubky, když do místnosti vběhl Petr s jednou lahví šampaňského a vodkou.
"To bude večer!"
zvolal nadšeně a položil láhve na linku.
"Už jsem připravený na silvestrovský maraton!"
Zamrkala jsem směrem k lahvi vodky.
"Ty jsi připravenej na to bejt totálně mimo tak maximálně"
podotkla jsem se smíchem.
Petr se uraženě chytil za srdce.
"To jsou důležitý nástroje k oslavám! Chápeš vůbec, co to znamená poslední den v roce?"
Zasmála jsem se a zavrtěla hlavou.
"No jo, chápu, že pro tebe je to hlavně výmluva, jak se legálně opít ještě před obědem."
Pak jsem se znovu zadívala na ty láhve a dodala.
"Ale aspoň mi slib, že nezačneš řvát z balkónu na celý barák jako minule"
Mrkla jsem na něj.
"Nebo ti tu pomazánku natřu i na čelo."
Zasmála jsem se.
___
Den se rozjel v pohodovým tempu. Hráli jsme hry, jedli, poslouchali hudbu a z kuchyně se linula vůně chlebíčků, které připravoval Sam s Áďou. Willy dorazil o něco později a přinesl s sebou nafukovacího jednorožce (ano, vážně), a konfety, které okamžitě vystřelil uprostřed obýváku.
"Silvestr bez glitrů není silvestr"
pronesl slavnostně, zatímco jsme se snažili z vlasů vytáhnout zlatý papírky.
David se samozřejmě postaral o program večera.
"V 19:00 předkrm, 20:00 hry, 22:00 hudební kvíz, 23:30 příprava na půlnoc. Všichni si nastavíme budíky, aby někdo nezaspal"
řekl s vážnou tváří a my se smáli, protože jediný, kdo by to mohl zaspat, je stejně on.
___
Když se přiblížila půlnoc, vylezli jsme na balkon, zabalení v dekách. Každý měl v ruce skleničku, někdo s bublinkami, někdo jen se šťávou, ale nikomu to nevadilo. Byli jsme spolu.
Odpočítávání začalo.
„Deset… devět… osm…“
Dívala jsem se na nebe, které se začalo rozzářovat prvními výbuchy barev.
„Tři… dva… jedna! Šťastnej Novej rok!“
Ozval se výbuch, světla zaplavila oblohu a kolem zaznělo
„Na zdraví!, šťastnej novej rok!"
Objímali jsme se navzájem, smáli se, skákali a tleskali. Petr mě pevně objal a pak si připil s každým zvlášť. Calin chvíli stál opodál, než ke mně přišel.
"Šťastnej Novej rok, Niky"
řekl tiše. Jeho ruka mě pohladila po zádech a já se na něj usmála.
"I tobě"
zašeptala jsem a chvíli jsme tam jen stáli, bok po boku, v hluku ohňostrojů a srdcem až v krku.
Btw, pořád o nás nikdo neví...
_______________________
Omlouvám se za chyby
