Zrada z lásky

Srozumitelně jsem pokývala hlavou a předstírala jsem, že se mě to nějak nedotklo.
,,Jo, máš absolutní pravdu. Byla to..chyba"
Mohla jsem si vůbec myslet něco jiného, než tohle? Ne. Mia je moje nejlepší kamarádka a vůbec bych si nemohla dovolit takovouhle zradu. Zrada bolí stejně, jako bodnutí nožem.
,,Chvilkové zatmění"dodala jsem a zároveň jsem sama sebe snažila přesvědčit. Potřebovala jsem jít od něj pryč, protože bych se tam před ním asi rozbrečela. Kurva, zadrž slzy Lauro.  Proč jsem tak sentimentální, ohledně tohohle?
Bože, musím se vzpamatovat.
,,Jdu na záchod. Musím..musím se jít vyčůrat"řekla jsem rozhozeně a kvůli slzám, které se mi tvořily v očích jsem málem narazila do posuvných skleněných dveří. Tichými kroky jsem jsem prošla kolem spící Mii a odcupitala jsem do koupelny, kde jsem se následně rozbrečela. Do háje proč brečím? Vždyť nemám žádný důvod. Že bych si myslela, že by z toho něco mohlo být? Pche, dost dobrá konina. Setřela jsem si neposlušné slzy z tváří a následně jsem se v zrcadle povzbudivě usmála. Nesmím na sobě znát, že jsem brečela. To bych ze sebe udělala ještě větší kravku, než jsem doposud byla. Nic se mezi námi nestalo a tak to zůstane. Navždycky. S falešným úsměvem jsem se vydala do kuchyně, kde nikdo nebyl. Hned jsem přestala skrývat své opravdové pocity a lehce depresivně jsem se posadila k jídelnímu stolu. Moje nálada byla pod psa, ale snažila jsem se s ní bojovat. Musím opět nasadit svoje chladné emoce. Jako dříve.
Uběhlo několik minut a do kuchyně se přiřítila Mia s Petrem. S jejich příchodem se na nebi vyhouplo i ranní sluníčko. Jak ironické. Až teď jsem si uvědomila, že Mia má osmnácté narozeniny. Hned jsem zahnala svůj smutek a radostně jsem obejmula Miu.
,,To máš takovou radost, že mě vidíš?"smála se, když mi oplácela objetí.
,,Všechno nejlepší osmnáctko. Už jsi taky dospělá!"
Odtáhly jsme se od sebe a Mia mi s úsměvem poděkovala.
,,Ty máš narozeniny?"poškrábal se Petr nervózně na zátylku. Mia přikývla. Ups, trapas.
Místo toho, aby jí třeba alespoň popřál, stál na místě a jako debil na ni čuměl. Cítila jsem mezi nimi trochu napětí a tak jsem se pokusila trochu odlehčit situaci.
,,Mám pro tebe v batohu dárky, tak ti pro ně dojdu. Myslím, že z nich budeš nadšená!"
Ze svého batohu jsem vytáhla dva dárky zabalené v její oblíbené barvě, a která jiná barva by to mohla být, než růžová.Vrátila jsem se zpátky do kuchyně a hned jsem dary vložila do ruky. Mia je natěšeně začala rozbalovat.
,,Hm, co to asi bude?"
,,No uvidíš"
Když Mia konečně rozbalila první dárek, okamžitě se jí rozzářily oči. Nadšeně vydechla a položila překvapeně ruku na svoji tvář.
,,Pane bože, Twisted love! Děkuju mockrát, jsi zlatá"objala mě.
,,Ještě si otevři ten druhý"
Oči se jí znovu stejným způsobem rozzářily, když otevřela krabičku s řetízkem.
,,Jsi nejlepší"hned si nandala náhrdelník kolem krku. Lehce jsem se pousmála. Potěšila mě její reakce.
—
Miiný narozeniny jsme oslavili dortem a šampaňským. K oslavě se připojili i Miini rodiče, kteří dorazili z týdenní dovolené v Paříži. Jako dárek jí dali nádherné modré plesové šaty a růžovou kabelku od Chanel. Abych pravdu řekla, tak jsem jí to dost záviděla. V životě jsem nedostala žádné předražené značkové věci. Pokud teda nepočítám svůj iPhone. Naši vždycky na všem šetřili, obzvlášť máma. Samozřejmě dnes je to úplně jinak. Táta si rozhazuje peníze na svoji novou rodinku a máma zase na chlast.
Mia má s rodiči úžasný vztah, ale dost často si toho neváží. Před rokem jí k Vánocům koupili drahou voňavku od Chanelu a pouze nad ní ohrnovala nos. Říkala, že to prý voní jako její babička. Je na ní opravdu někdy vidět, že je rozmazlená. Zajímalo by mě, jestli si někdy uvědomuje jaké má štěstí, že její rodiče jsou úspěšní obchodníci a hodně vydělávají.
Odpoledne nám Mii táta-pan Pokorný, uvařil slavnostní oběd. Tedy, pokud by se špagety carbonara daly takhle nazývat. Poté jsme opět shlédli několik filmů, obzvlášť romantických. Petrovi se podařilo Miu přesvědčit, aby mu tam pustila Rychle a zběsile. U toho jsme samozřejmě obě usínali. Dalo se na to koukat jen díky Paulovi Walkerovi.
Po několika hodinách proležených na gauči jsem se rozhodla jít domů. Přece jen, další den je neděle a to každý chce mít svůj klid. Navíc paní Pokorná dávala dost najevo, že už nás nechce mít v baráku. Tím nás myslím mě a Petra.