Zrada z lásky

,,Můj první vztah proběhl ve druháku s jedním hajzlem-Dominik bylo jeho jméno. Strašně jsem se do něho zabouchla a pomalu jsem bez něj nemohla dýchat. Během našeho krátkého vztahu mě jenom manipuloval a využíval k sexu. Jednou.."zasekla jsem se. Náhle jsem nemohla mluvit, ale překonala jsem to. Petr mě celou dobu bedlivě poslouchal a u toho mě nevědomky hladil po zádech.
,,Jednou dostal chuť na sex, jenže já jsem odporovala. Neměla jsem vůbec náladu a nebylo mi v tu dobu psychicky dobře. Bylo mu fuk, že jsem to nechtěla dělat, prostě mě..znásilnil. Poté mě vyfotil nahou a fotky rozeslal svým kámošům. Naštěstí to smazali, ale stejně..Nakonec jsem se s ním rozešla, ale nebyl to moc hezký rozchod. Měla jsem zlomené srdce a už jsem od té doby nikomu nevěřila. Proto s nikým nechci chodit, protože mám strach, že bych si zase někoho takového pustila do svého života a on by mi opět ublížil. Proto tvořím tenhle vztah nevztah s Matějem. Jenže ani s ním nehodlám být nějak dlouho"dořekla jsem lehce s úlevou, že jsem to konečně s někým sdílela, ale zároveň mě tížilo na to vzpomínat. Petr se na mě zdrceně díval a dokonce jsem postřehla odlesk slzy v jeho očích. Ach ne. Aniž bych o to požádala, silně mě obejmul. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudníku a zavřela jsem oči. Snažila jsem se nerozbrečet, protože měl na sobě bílou mikinu a já na sobě měla řasenku. Jeho jedna ruka mi hladila záda a druhou přesunul na moji hlavu. Nechtěla jsem, aby tahle chvíle skončila. Cítila jsem se tak bezpečně. Po chvilce jsme se odtrhli. Byla mezi námi zvláštní atmosféra a tak jsem se ji snažila odlehčit.
,,Co kdyby jsme nechali týhle divný atmošky a šli si dát vodku?"nabídla jsem mu odhodlaně.
,,Zítra je škola"rozumoval. Na to jsem vstala z lavičky a chytila ho za ruku, abych ho vytáhla na nohy.
,,No a? Neboj, nemusíme se opíjet, jen se trochu pobavíme. Víš co? Dáme si challenge. Kdo dříve vypije šest kelímků, vyhrál"Petr se nejistě poškrábal na zátylku, ale poté se ušklíbl.
,,Fajn, ale jestli se zliješ, neodvedu tě domů"
,,Nezliju se! Tak pojď"odtáhla jsem ho se smíchem ze zahrady a vedla jsem ho ke stolku s drinky.
...
Petrův pohled
Tahle holka je tak předvídatelná. Může klidně stokrát přísahat že se neopije a ona udělá pravý opak. Po šestém prohraném kelímku si usmyslela, že si dáme druhý kolo, načež jsem řekl, že toto se rozhodně konat nebude. Samozřejmě mě neposlouchala a pustila se do dalších šest. I přes mé zákazy pila jak divá a po desátém drinku sotva stála na nohách. Už se natahovala pro další, jenže neudržela rovnováhu a málem by spadla, kdybych ji včas nezachytil.
,,Tak a dost. Vždyť už sotva stojíš na nohou"podepřel jsem ji a i přes její nespolupráci jsem ji vyvedl z domu.
,,Pusť mě! Já jestě nechci jít domůů"odporovala a snažila se mi vymanit ze sevření. Byl jsem však silnější, takže jsem ji udržel.
Jelikož jsem si zapamatoval, kde bydlí, v pohodě jsem ji dokázal dovést.
Byl tu však jedem velký problém a to její rodiče. Neměl jsem jestě možnost se s nimi poznat, takže nevím jak moc přísní jsou, ale věřím že vůči opilé dceři budou naštvaní.
,,Hele, jak moc se budou vaši zlobit, až tě uvidí v tomhle stavu?"Laura se zasmála.
,,Těm je to putna, věř mi. Táta žije v Pardubicích se svou novou rodinkou a máma dělá bůh ví kde striptýz"z jejího pohrdavého tónu jsem usoudil, že s rodiči nemá zrovna nejlepší vztah. Překvapilo mě to. Jo o rodičích zrovna moc řeč nevedla, ale nenapadlo mě, že to má takhle. Bylo mi jí líto. Vím, jaké to je nemít rodiče. Teda ona je alespoň má, ale očividně se o ni nestarají. Moji rodiče by se o mě byli starali, ale umřeli v autonehodě. Celý můj život se o mě starala babička. Jediný člověk co mi zbyl a o kterém z naší rodiny vím.
,,To mě mrzí"řekl jsem s upřímnou lítostí. Laura jen mykla rameny.
,,Nemusí. Holt takovej je život"
Když jsme došli k jejímu domu vyžadoval jsem od ní klíče. Laura samozřejmě dělala cavyky a její opilecká tvrdohlavost na mě doslova zaútočila.
,,Najdi si je sám"hodila po mně svojí kabelku jako nějakému sluhovi. Já tu holku zabiju.
S povzdechem jsem se snažil vyhrabat ty posraný klíče a při tom jsem ji propaloval očima. Ona mě jen se škodolibým úsměvem sledovala. Musela se však u toho opírat o zeď, jinak by se zhroutila na zem.
Když jsem místo řasenky vytáhl klíče, zaradoval jsem se a hned jsem vložil klíč do zámku. Jakmile jsem je odemkl, vítězně jsem se pousmál na Lauru.
Ta už se nadechla, aby něco podotkla, jenže ji nohy přestaly opět poslouchat. Znovu jsem ji stačil chytnout, ale tentokrát jsem ji vzal do náruče a odnášel jsem ji na slepo do jejího pokoje. Hned nato vypískla.
,,Co to vyvádíš?"
,,Takhle by jsme se nikam nedostali"
Nahlédl jsem do pokoje, který by mohl být její. Usoudil jsem že by to mohl být on, ono po tmě to jde hledat těžko a rozsvítit jsem momentálně nemohl, když jsem v rukách nosil šijící se sebou blechu a za každou cenu se mi snažila vymanit z náruče. Proč dělá takové scény?
,,Jestli sebou nepřestaneš šít, slibuju že tě hodím z okna"prohodil jsem se sarkastickou výhružkou a opatrně jsem ji položil na načechranou postel.
,,Víš kolik holek by si přálo, abych je držel v náruči a ty si toho vůbec nevážíš"zašeptal jsem ji na oko vyčítavě do ucha. Laura se nad mými slovy pousmála a mírně zvedla hlavu k mému uchu na zpátky.
,,Moc si nefandi, Kadeřábku"Na mém těle se rázem udělala husí kůže. Moje příjmení z jejích úst vyznělo jako andělský orchestr. Věděla co dělá, i když byla pod vlivem alkoholu. Bože to jak si s ním pohrávala škádlivě na jazyku mě dostalo do nebe.
,,Vzpamatuj se, Petře. Máš holku"napomenul jsem se v duchu a s odstupem jsem si stoupl vedle postele. Ještě jsem ji přikryl dekou, jednak pro efektnost a jednak, aby ji nebyla zima. Možná ti na ní záleželo.
,,Tak se dobře vyspi, ať zítra vůbec dokážeš vylézt z postele"pomalu jsem odcházel z jejího pokoje jenže mě zastavila.
,,Počkej! Nechoď prosím. Bojím se tmy.."
Trochu jsem se pousmál nad jejím dětinským strachem a bez rozmýšlení jsem si lehl vedle ní. Bez váhání se přitulila ke mně, zavřela víčka a hlavu schovala do mé náruče. Překvapeně jsem vytřeštil oči a cítil jsem jak mi srdce bušilo neskutečným tempem. Nečekal jsem takové chování zrovna od ní, ale nestěžoval jsem si. Vlastně se mi to docela líbilo. Líbila se mi ta představa, že potřebuje ochranu a mohl jsem to být já, kdo ji tohle mohl umožnit. Vzápětí jsem kolem ní omotal své paže a pevně jsem ji k sobě přitiskl. Po chvíli se můj tep zklidnil a já spadl so hluboké říše snů.