Zrada z lásky

Z dáli na mě zatroubilo auto-černý Mercedes. Nejdříve jsem auto ignorovala, ale když pomalu brzdilo, řidič zaujal moji pozornost. Není to snad..?
Když auto zastavilo hned přede mnou, okamžitě jsem poznala řidiče. Jakmile se stáhlo okénko, vykoukla na mě ta 'rozkošná' tvářička.
,,Čekáš snad na autobus?"jeho otázka vyzněla tak, že jízda autobusem je totálně absurdní.
,,Co je ti do toho?"štěkla jsem po něm a ignorovala jsem ten fakt, že vypadal tak zatraceně k sežrání. Ty jeho vlasy rozházené na všechny strany a líné oči. Fuj. Lauro, vzpamatuj se!
,,Je mi do toho hodně, když jsi tady sama v krátkých šatech a hlavně ve tmě"
,,Děláš, jako by ti na mě záleželo"
,,Jsi Miiny nejlepší kamarádka"Jo jasně. I když mi už začala být docela zima a prudký déšť protékal skrz děravou střechu, což mi kapalo na hlavu, stála jsem hrdě s rukama na bocích a hádala jsem se s Petrem.
,,Puso, autobus ti jede až za hodinu, to na něj opravdu hodláš čekat?"stiskl rty k sobě. Nad tím oslovením jsem našpulila rty.
,,Takhle mi už nikdy neříkej"
,,Dobře, puso"jeho koutky rtů mu lehce cukaly do úsměvu a já jsem se jen na něj varovně zamračila.
,,Nuže, myslím, že už můžeš jet. Nepotřebuji doprovod"snažila jsem se ho odpálkovat a zároveň jsem se snažila ignorovat jeho náhlé škádlení.
,,Zapomeň, nenechám tě tu"sevřel čelist. Otráveně jsem si povzdechla. Bylo mi jasný, že se ho jen tak nezbavím. Sice to byla prakticky jediná možnost, jak se dostat domů a doslova se mi servírovala pod nosem, ale moje ego bylo silnější. Nemohla jsem se mu tak jednoduše poddat.
,,Prosím jeď, stejně teď určitě musíš někde být. Třeba u Mii"můj tón vyzněl možná až moc jízlivě a ani jsem nevěděla proč. Proboha nežárlím, to by bylo až moc hnusný.
,,Nebudu to znova opakovat, nastup si"řekl tentokrát už trochu podrážděně. Ani jsem sebou nehnula. Tentokrát se už naštval.
,,Nastup si"
,,Ne"
,,Fajn, řekla sis o to"bez varování vystoupil z auta a nahněvaným krokem ke mně došel, mrštně si mě přehodil přes rameno jako pytel brambor a já mu pištěla do ucha.
,,Debile! Pusť mě! Hned!"Aniž by mě poslechl, otevřel dveře od spolujezdce a hodil mě na sedačku. Se vzporem jsem zkřížila ruce na prsou a sledovala jsem ho, jak zalezl do auta.
,,Jsi kretén"vytýkala jsem mu. Petr si jen odfrkl.
,,Kdyby jsi nebyla tak tvrdohlavá a normálně nastoupila, nemuseli by jsme nic takového podnikat"
...
Celou cestu bylo jinak trapné ticho. Jediný co to trochu přerušilo byla hudba, která hrála z naladěného rádia. Petr poklepával prsty do rytmu na volantu. Mě spíše zaujaly dešťové kapky tekoucí po oknech auta a jejich zvuk při odrážení. To ticho mě zabíjelo, tak jsem ho konečně přerušila. Nenapadlo mě samozřejmě něco lepšího, než se zeptat na Miu.
,,Jaká byla párty s Miou?"
,,Nijaká. Mie se udělalo špatně, takže jsme nikam nakonec nešli"
,,Špatně? Z čeho?"skrčila jsem obočí. Petr mykl rameny.
,,Netuším. Psala mi, že zvrací a pravděpodobně zítra nepřijde do školy"
,,Chudák. Musím ji pak napsat"sklopila jsem hlavu. Na chvíli jsem pocítila zvláštní radost z toho, že nepůjde. Vím, že je to špatný, obzvlášť když mám choutky na jejího kluka. To musí přestat. Jak už jsem říkala, Mia je moje nejlepší kamarádka a tohle se nedělá. Nejlepší kamarádky neslintají nad jejich kluky. Prostě ne.
,,A jaká byla večeře se strejdou?"vyrušil mě z myšlenek. Rozhozeně jsem zamrkala a podívala jsem se mu na chvilku do očí, když se zrovna nedíval na cestu, ale na mě.
,,Docela zábavná, hodně mi otevřela oči"
,,Vážně?"pousmál se. Přikývla jsem.
,,A kam jsi měl namířeno? Neříkej mi, že jsi mě jel náhodou vyzvednout"žertovala jsem. Petr se uchechtl a mírně zatočil do prava.
,,Chtěl jsem si jet původně do Kauflandu pro nějaký chlast, abych si vynahradil tu párty, jenže.."opět se na mě podíval. ,,jenže jsem uviděl tebe na zastávce"
,,Nemusel jsi mě brát. Měl sis jet radši pro ten chlast"opáčila jsem.
,,Ale musel. Vždyť bys tam ještě doteď trčela. Měla bys mi radši poděkovat"řekl samolibým tónem a při tom si olízl rty. S povzdechem jsem protočila oči a nedobrovolně jsem mu poděkovala.
,,Děkuju, Petře, že jsi mi zachránil prdel"
,,Nemáš zač, puso"pomalu zajel do mojí ulice. Já ho za to oslovení zabiju.
,,Ale příště bys nemusela dělat takový scény"zaparkoval před mým domem. Teatrálně jsem si odfrkla a pomalu jsem se vyškrábala z auta.
,,Ty nesmí chybět"vtipkovala jsem a zabouchla jsem dveře. Petr stáhl okénko.
,,Nuže, děkuju, že jsi mě odvezl-zachránil jsi mi nohy"promnula jsem křečovitě kotník a lehce jsem se na něj pousmála. On mi úsměv oplatil a lehce se uklonil.
,,Vždy k službám"Pomalu jsem se vydala ke dveřím mého domu, ale poté mi do hlavy vlezla vtipná poznámka.
,,Jo a zítra ti do školy přinesu chlast"otočila jsem se zpátky na něho, ale on se na mě nechápavě zíral.
,,Jako odškodné"Petr hned pochopil a široce se usmál. Po chvilkovém záchvatu smíchu jsem opět nasbírala kyslík zpátky do plic a rozhodla jsem se, že se rozloučím trochu formálně.
,,Dobrou noc"
,,Dobrou noc, puso"