what if? [TaeKook]

,,Nemluv na mě" odfrkl jsem si a uraženě si založil ruce na hrudi. 

,,Nedělej z toho drama Tae" protočil očima Yoongi a Jimin vedle něj přikývl. ,,Nic velkého se nestalo" pokrčil rameny a opřel se o opěradlo červeného boxu. 

Naštvaně jsem zaťal ruce v pěst, až mi zbělaly klouby. ,,Nestalo" pokýval jsem hlavou a druhou rukou jsem chytl do ruky kelímek s mou kávou.  

Frustrovaně jsem se napil a oba jsem propálil zlostným pohledem. Na rozdíl ode mě se usmívali, jako by se včera vůbec nehádali. 

Jejich uvolněné tváře mě více a více štvaly. A ještě více mě štvalo, když se ráno vykradli ven bez toho aby nás varovali nebo vzbudili. Prostě odešli. 

Nechali peřiny rozházené, pokoj nevyvětraný a jediné co po sobě zanechali byl vzkaz mezi peřinami s napsanou omluvou. A taky jejich... stopy v peřinách. 

Celý den se přede mnou schovávali, ale věděl jsem, že Yoongi v tento den pracuje a nemůže si dovolit nepřijít. 

K mému štěstí tady byl i Jimin a vyrušil jsem je uprostřed vrkání mezi zákazníky. 

,,Omluvili jsme se ti, tak co více chceš?" protočil očima Yoongi. ,,Taky jsem ti zanechal krásný vzkaz a máš ode mě kávu zadarmo" poukázal na ledovou kávu v mé ruce a ruku nechal spadnout na stůl. 

Ušklíbl jsem se a zavrtěl jsem hlavou. ,,Omluva byla stejně hrozná, jako tahle káva" odsekl jsem a začal jsem  podupávat nohou. ,,Koupíte mi nové povlečení" varovně jsem pozvedl obočí a prsty jsem začal klepat do stolu.

,,Aby ses nezbláznil" zamumlal a změřil si mě pohledem.

Nadechl jsem se, abych ho okřikl, ale společnost zákazníků mi to nedovolila. Přál jsem si abychom byli sami a já ho tak v klidu mohl alespoň praštit.

Jimin se pousmál a mírně naklonil hlavu na stranu. ,,Koupíme ti ho, ale necháš nás to někdy zopakovat" vytřeštil jsem oči a zběsile jsem začal vrtět hlavou.

,,No tak na to ani nemyslete" řekl jsem znechuceně. ,,Vy se k mému domu ani nepřiblížíte" propálil jsem je přísným pohledem a nakrčil jsem nos. 

,,Škoda" broukl Jimin a zasněně se usmál. ,,Máš příjemnou postel" mrkl na mě. 

Kopl jsem ho do nohy a zamračil jsem se. ,,S takovou mi koupíte novou" vráska mezi mým obočím byla čím dál tím byl větší a hlubší. 

Pokrčil rameny a zazubil se. ,,Alespoň ji budeme mít pro sebe."  

Nadechl jsem se a pusu jsem hned zaklapl, protože se mi rozezněl v kapse telefon. 

Vytáhl jsem ho a když jsem si přečetl jméno matky, vzdechl jsem. Poslední dobou mi volala hodně často.

Váhavě jsem stiskl červené tlačítko a rovnou jsem mobil vypl, předtím než jsem ho vrátil zpátky do kapsy. 

Neměl jsem teď zrovna náladu na vypovídání co dělám, s kým to dělám, proč to dělám a kde to dělám. 

Rozhlédl jsem se po kavárně a hledal jsem záminku, která by mě osvobodila nebo Jimina zabila. 

,,Yoongi máš tam zákazníky" řekl z ničeho nic Jimin. Propaloval mě pohledem, který mě docela děsil. 

,,A?" nezaujatě na ně pohlédl a povzdechl si. ,,Je tu i jiná obsluha" Jiminův pohled ho donutil líně se postavit a dobelhat k pokladně. 

,,Zjistil jsem si pár věcí o Yeong" vyhrkl hned co Yoongi začal mluvit se zákaznicí. 

Zmateně jsem naklonil hlavu na stranu. Opět konverzace, které jsem se chtěl vyhnout. Ale neúspěšně. ,,Co já s tím? Jestli spolu něco mají, tak ať mají" nezaujatě jsem sklopil hlavu, i když mě každá věc zajímala.