DARKWEB [S.HW x L.HS]

Další den ráno jsem se neochotně probudil se zvukem budíku, který jsem zaklapl a následně své svalnaté nohy přehodil přes okraj postele.
Následně jsem jimi dostoupl na chladnou zem, přičemž mi po celém těle přeběhl mráz, až jsem se nad tím ošil. Pomalými kroky jsem došel do koupelny, kde jsem si zalezl do sprchy a nějakou dobu v ní byl, abych ze sebe smyl to všechno ze včerejška. Už jsem na to myslet nechtěl, ale nedalo se.
Bylo to poprvé, co jsem se takhle dotýkal sám sebe. A ještě ke všemu před cizím člověkem, který ani neměl tu odvahu se ozvat osobně. Bylo mi z toho smutno.
S nikým jsem nechodil, ani jsem neměl žádného kamaráda s výhodama a už jsem se cítil jak levná kurva. A to opravdu levná. Nad tou myšlenkou se mi nahrnuly slzy do očí, které jsem raději hned zamrkal a vypl vodu. Omotal jsem si kolem boků ručník a opatrně vyšel z vany.
Už jsem se chtěl pustit do ranní hygieny, jako je čištění zubů a péče o svou pleť, ale jak jsem se natahoval pro kartáček, ozval se zvonek od mého bytu.
Zamračil jsem se nad tím a přemýšlel, kdo by teď mohl zvonit.
Že by nějaký soused potřeboval pomoc? Nebylo by to vlastně poprvé. Ale to byl asi nesmysl.
Pomalu jsem se tedy vydal ke dveřím, které jsem odemkl a následně i otevřel a překvapením bylo, že za nimi nikdo nestál. Vyklonil jsem se a rozhlédl se po chodbě, ale nikde nikdo. Asi si jen chtěly nějaké děti udělat dobrý den.
Nechal jsem to být a když už jsem chtěl zavřít, všiml jsem si na své rohožce menšího balíčku zabaleného v hnědém balícím papíru.
Nejistě jsem se k němu sehnul a vzal ho opatrně do rukou. Prohlédl jsem si ho.
Nikde nic nebylo psáno, krom mého jména.
Znovu jsem se rozhlédl po chodbě a s lehkým zamračením jsem zašel zpět do svého bytu a zamkl za sebou. Jen pro jistotu. Došel jsem do svého pokoje, kde jsem si i s balíčkem v rukách sedl na postel a jen na něj zíral. Nevěděl jsem, co v něm bylo. Ani jsem netušil od koho je.
Pomalu jsem z něj začal opatrně strhávat papír, který pod sebou skrýval čistě bílou krabici.
Byla naprosto obyčejná, ale cosi mi říkalo, že její obsah nebude tak úplně obyčejný.
Ale měl jsem jistotu. Kdyby v tom měla být nějaká výbušnina, krabička by musela být větší.
Rozhodl jsem se jí tedy pomalu otevřít. Pomalu jsem sundával kryt a naskytl se mi pohled na tu nejvíc příšernou věc. Jako první upoutala mou pozornost růže. Ale ne obyčejná růže. Byla do černé barvy a na jejích okvětních lístcích zasychala krev. Rudá se na té černé dobře vyjímala.
Nevěděl jsem, co si o tom myslet. Měl jsem opravdu dost smíšené pocity a něco mi napovídalo, že není všechno úplně v pořádku.
Avšak růže nebyla ta jediná věc. Byl tam papír a pod ním ještě něco. Odendal jsem růži a odložil jí na stolek. Nerad bych z té krve měl zašpiněnou postel.
Pomalu jsem do ruky vzal papír, který byl vlastně dopisem.

Byl velice úhledný, upravený a dobře čitelný. Přemýšlel jsem, jestli by obyčejný člověk tohle vůbec dokázal. Jak dlouho jim to asi trvalo?
Přelétl jsem krátký dopis pohledem a následně začal číst.
Jako první byla omluva za včerejší noc. Zamračil jsem se nad tím.
Snad by mi nepsal ten pošuk, že ne?
Srdce mi začalo silně bušit, jako by mi mělo vyskočit z hrudi. Poslední dobou to bylo až nezdravě často.
Po omluvě následovalo upozornění, že v balíčku je i sada obojků. Že prý dle jeho sledování mám pokaždé jiný styl oblékání a podle toho ladím i doplňky. Což měl naprostou pravdu.
Vybral prý takové, které se hodí ke všemu, co nosím.
Neměl jsem z toho dobrý pocit, aby toho nebylo málo, tak poté následovalo i vyhrožování, které opravdu nebylo moc příjemné. Podepsal se stejně, jako vystupuje přede mnou. Jako User06181992. Zatemnilo se mi před očima a sotva jsem popadal dech. On opravdu ví, kde bydlím... Tohle v žádném případě neznamenalo nic dobrého. Myslel jsem, že si ze mě třeba jen celou dobu dělá srandu, ale tohle mě akorát utvrdilo v tom, že tohle žádná sranda už není. Tak hrozně moc jsem to chtěl někomu říct. Ale komu? maximálně mi už zbývala policie, ale mezitím by onen člověk mohl ublížit mým přátelům a to nechci. Odhodil jsem dopis na stůl a znechuceně pohlédl na ty obojky, které byly už poslední věcí v téhle krabici. Vysypal jsem je na postel a jeden po druhém si vzal do ruky a pečlivě si je prohlédl.