DARKWEB [S.HW x L.HS]

S klukama jsme se opravdu dobře bavili. Byl jsem rád za to, že ani na chvilku nezavládlo takové to trapné ticho, jak je zvykem, když si nemáte o čem povídat. Vždy se našlo nějaké zajímavé téma, které dál rozvíjelo naši konverzaci, dokud jsme se nedostali zase k jinému tématu. S klukama mi bylo opravdu dobře. Aspoň na chvíli jsem se necítil tak osamělý, jako posledních pár dnů.
Dokonce už i Kiki byl na tom s Changkyunem o něco lépe a pomalu to vypadalo jako začátek hezkého přátelství.
Jen jsem spokojeně vydechl a pomalu dopíjel svou kavu, přičemž jsem se nenápadně rozhlížel po lidech, kteří byli v téhle kavárně.
Avšak mou pozornost nejvíc upoutal zvuk zvonku, který ohlašoval nově přicházejícího zákazníka.
Hned jsem otočil svou hlavu směrem ke dveřím, div že mi nekřuplo za krkem a prohlédl jsem si hosta, který stál mezi dveřmi.
Začal jsem prvně skenovat pohledem jeho zářivě bílé boty, které musely určitě stát hodně peněz, z bot jsem pomalu vyjížděl nahoru po jeho hubených nohách, které obepínaly černé džíny. Už podle nohou mi ten člověk byl hodně povědomý.
Prudce jsem zvedl hlavu, abych,mu viděl do obličeje, když v tom si zrovna z hlavy sundal kapuci od své tmavě modré mikiny a já mohl spatřit jeho tvář v celé své kráse.
Až na to, že tím nově přicházejícím byl můj největší rival na škole. Shownu. Nenáviděl jsem ho z celého srdce a to jen kvůli tomu, že jsme se kdysi pohádali, když já byl v prváku a za všechno mohl jen on.
O to víc nechápu, jak do něj může Hyungwon, podivín z druhého ročníku, být zamilovaný. Nedává mi to absolutně žádný smysl.

Najednou se mi vybavila vzpomínka z nedávného setkání mě a Shownua. Byli jsme zrovna v jídelně a já už chtěl odnést oběd, když do toho se mi on musel připlést do cesty a začali jsme se hádat. Opět kvůli jeho blbosti. Kiki s Changkyunem mě museli od něj odvést pryč. A jen tak nahodou s námi byl i Hyungwon, kterého Changkyun musel čapnout a odtáhnout spolu se mnou až z jídelny, jinak bychom se tam sežrali navzájem.

"Heeeej, je Wonhoe přítomen?" zamával mi Kihyun těsně před obličejem, což mě dostalo z mého přemýšlení.

Jen jsem sebou prudce cukl a zamlel hlavou, přičemž jsem se na něj nechápavě podíval.
Ale ujistil jsem ho, že jsem v pořádku a jen nenápadně dál pohledem propaloval Shownua.
Changkyun si všiml mého pohledu a koukl se stejným směrem jako já. Bylo poznat, jak znervozněl a celý se napnul.

"A jeje. Asi máme problém." oznámil Kihyunovi nejmladší, aby upoutal pozornost na vysokého chlapce.

Nyní jsme všichni tři zírali na Shownua, jako by to byl svatý obrázek.
Sledovali jsme jeho činy. Očividně si jen objednal nějakou kávu a šel si s ní sednout ke stolu. Samozřejmě k mému štěstí to musel být stůl hned proti tomu našemu a já měl tak na Shownua dokonalý výhled.
Jen jsem si povzdychl a podepřel si hlavu rukama.
Na to mi Kiki oznámil, že vypadám jak naštvaný králíček, co nedostal svou mrkvičku, ale hned jsem ho zabil pohledem. Nesnáším, když si kdokoliv dělá srandu z toho, že vypadám jak králík a poslední dobou se to děje čím dál častěji.
Ještě chvíli jsem propaloval nového návštěvníka pohledem, dokud o něm Kiki neprohlásil ne moc hezkou urážku, které jsem se samozřejmě musel začít smát přes celou kavárnu.
A potěšilo mě, že Changkyun na tom nebyl o nic moc lépe.
Vypadalo to, jakoby si nás Shownu vůbec nevšiml, což bylo fajn. Kdo ví, jaké narážky by zase měl na mou výsku, jak je u něj mimochodem zvykem.

Mezitím jsme s klukama pomalu dopíjeli a nakonec jsem se nabídl, že budu platit. Kiki a Changkyun mé pozvání bez protestů přijali, tak jsem hned po jejich přikývnutí vstal od stolu a šel zaplatit.
Přitom jsem se obloukem vyhnul stolu naproti nám, ale k mé smůle si mě Shownu všiml.
Oba jsme na sebe nenávistně hleděli a ani jeden z nás neustoupil tomu druhému. Jenže jsem stále pokračoval v chůzi, což zapříčinilo můj náraz do vysokého sloupu, který byl blízko u pokladny.
Bolestivě jsem zkřivil svůj obličej, avšak jen na chvíli, ale Shownu měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.
Zatnul jsem dlaně v pěsti a semkl své rty do úzké linky, jako vždy, když jsem naštvaný.
Raději jsem od něj šel dál, abych mohl zaplatit a co nejdříve vypadnout.

Zdravím všechny!!!

Asi se budete divit, ale ano...vydal jsem další část. A ne, opravdu nejsem mrtvý, jak si někteří z vás mysleli.
Moc se onlouvám, že jsem dlouho nevydal nic 'pořádného'.
Život se mi teď trochu o něco víc zkomplikoval....opět.

Ale už by to mělo být jen lepší. Nejhorší je, dokopat se k dalšímu dílu po dlouhé době. Pak už to jde samo.

Děkuji vám všem, kteří mě stále sledují a čekají na vydání dalších dílů. Moc si vážím vaší podpory.

Miluju vás.
Dávejte na sebe pozor ❤❤❤