DARKWEB [S.HW x L.HS]

Odemkl jsem svůj mobil pomocí otisku na svém ukazováčku a najel na zprávy. Neukázalo se mi tam žádné číslo ani nic podobného. Okénko bylo prázdné, což mě hodně znepokojovalo, tak jsem očima sjel na zprávu.

Snad sis dnešek užil králíčku

Zděšením jsem nad tou zprávou vytřeštil oči. Zatajil se mi dech a moje srdce začalo tlouct rychleji, než je zvykem.
Ta zpráva mě natolik vyděsila, až jsem vstal z postele a připlížil se k oknu, u kterého jsem se přikrčil a jen lehce odhrnul kousek závěsu, abych viděl z okna. Pořádně jsem se rozhlédl po okolí, jestli venku někoho neuvidím, ale nikde ani živá noha. A přesto jsem měl takový divný pocit jako minule.
Nebo už začínám být paranoidní. To je víc pravděpodobné. Začíná mi z toho trochu hrabat. Musím se dát dohromady dřív, než to začne být horší a horší.
Tu zprávu určitě napsalo nějaké dítě, které si dělá srandu z ostatních lidí.
Přesně tak to bude.
A opravdu tomu věřím?
Naštěstí jsem měl dole políčko, kde se dá odepisovat.
Neváhal jsem ani chvilku a klikl na něj. Když se mi zobrazila klávesnice, začal jsem zběsile bušit do mobilu rozklepanými prsty.

Nevím kdo jste. Dejte mi už pokoj!!!

To působí opravdu drsně. Určitě ho tohle zastraší.
I na mě to působilo, jako výkřik ze zoufalství.
Chvíli jsem jen propaloval obrazovku mého mobilu, než jsem se znovu naklonil k onku a nenápadně z něj vykoukl. Tentokrát to nebylo tak neúspěšné. Venku opravdu stála vysoká osoba před vchodem do baráku a koukala přímo do mého okna.
Jediná smůla byla, že jsem mu vůbec neviděl do obličeje a ani jsem pořádně nezaregistroval jeho oděv, jelikož byla tma a on byl celý v černém.
Už jen tohle mi nahánělo hrůzu a to ještě nestihl pořádně nic udělat.

Rychle jsem zase od okna uskočil, ale byl jsem si docela jistý, že si mě všiml.
Kdo by si taky nevšiml osoby, která šaškuje u okna.

Moji pozornost upoutala až obrazovka, která se rozzářila přes celý pokoj. Ohlašovala novou příchozí zprávu, kterou jsem bez váhání otevřel. Ani jsem nemusel hádat, kdo by mi mohl psát. Byl to opět ten samý anonym, který mi psal před chvilkou.

Kdybych ti chtěl dát pokoj, tak už to dávno udělám, nemyslíš?

Na té větě něco bylo.
Jasně, nečekal jsem, že by ho to zastavilo psát mi děsivé zprávy, natož aby ho to zastrašilo, ale pořád jsem nějak neztrácel naději a stále doufal, že aspoň maličko by se mi mohlo poštěstit.
Říká se 'Naděje umírá poslední', ne?
Tak v tuhle chvíli jsem si myslel úplně to samé.

Vím, že stojíte venku. Hned odejděte nebo zavolám policii!

Čekal jsem, že aspoň tohle by ho mohlo nějak odradit a mohl by třeba i odejít. Pomalinku jsem se znovu nahnul k oknu, jestli neuvidím onu osobu. Ještě tam stála, ale měla hlavu sklopenou a koukala pravděpodobně do mobilu, protože měl kolem sebe stejné osvětlení, jako když v noci máte rozsvícený display.
Srdce mi začalo tlouct jako když se běží maraton. Byla tu totiž naděje, že osoba, která čekala dole je opravdu tenhle anonym, který mi zrovna psal.
Najednou mobil schoval a mě skoro hned zabrněl mobil v ruce.
Srdce mi poskočilo a já se musel vítězně usmát. Mám ho.
Teď už stačí zavolat policii, osobu tu zdržet a hlavně nemazat zprávy.

Co bych dělal teď venku? Myslíš si, že nemám nic lepšího na práci, než být  zrovna teď venku a sledovat tě?

Po téhlé zprávě jsem se zasekl a koukal do mobilu další dobrou minutu. Jak to myslel, že má lepší věci na práci? Vždyť jsem jasně viděl, jak stojí venku a koukal mi k tomu do mého okna. Jak by to nemohl být on, když tohle je jasný důkaz?
Byl jsem si jistý, že si ze mě dělal jen dobrý den. Chtěl mě uklidnit, abych se cítil v bezpečí a pak měl určitě v plánu mi vlézt do bytu, když bych ti nejméně čekal a určitě se mě chystal zabít.

Stál jsem dál u okna a kontroloval jak mobil, tak i muže venku.
Najednou jsem ale viděl světlo, které šlo od vchodových dveří a po chvilce z nich vyšla mladá slečna. Muž k ní hned přispěchal a přitáhl si ji do objetí, v kterém zůstali dlouhou dobu.
Hned jsem naštvaně skočil na postel a bouchl pěstí do matrace.
Jak se to mohlo stát?
Vážně to nebyl on. Asi měl anonym pravdu, že má lepší věci na práci.
Teď jsem byl ze všeho zmatený a hlavně naštvaný.
Jak jsem si vůbec celou tu dobu mohl myslet, že by mě muž čekající venku mohl pozorovat.
Mělo mi to dojít hned. Vždyť tu přece nebydlím sám. Bylo už od prvního pohledu jasné, že nečeká na mě.

Zoufale jsem sebou hodil na postel a koukal do zdi. V tuhle chvíli šel nějaký mobil a zprávy mimo mojí hlavu.
Místo toho se mi myšlenkami honilo, jestli z toho nezačínám být paranoidní.
Nejsem přeci blázen...
Ale jsem si jistý, že pokud nad tím budu dál přemýšlet, tak jím určitě budu.

Zdravím lidičky!!!

Moc se omlouvám. Opravdu hodně. Nevěděl jsem, že se mi to takhle vymkne z ruky. Jak jste si mohli všimnout, plán byl zcela jiný.

Moc mě mrzí, že jsem nedodržel své slovo a další díl nevyšel už dřív, ale připletla se mi do toho práce a na psaní jsem neměl ani pomyšlení, i když jsem to měl rozepsané.
Snad mi odpustíte a tímhle jsem vám to trochu vynahradil.

Ještě jednou se moc omlouvám.

Děkuji za stálou podporu, kterou od vás dostávám.
Moc si toho vážím.

Takže...pokud se vám díl líbil, tak prosím votujte a komentujte. Budu za to moc rád ❤️❤️❤️

Miluju vás lidičky. Dávejte na sebe pozor, buďte pozitivně naladění a mějte se hezky ❤️