DARKWEB [S.HW x L.HS]

Po skončení školy jsme šli s Kikinem čekat před bránu, která tvořila jediný vchod do naší školy.
Netrpělivě jsme vyhlíželi Changkyuna, který se k nám po pěti minutách přiřítil s vychrlením důvodu, proč přišel pozdě.
Ani já, ani Kihyun jsme mu nerozuměli, tak jsme nad tím jen mávli rukou na náznak, že je všechno v pořádku a společně jsme vyšli směrem do nejbližší kavárny, která byla od školy asi dvacet minut pěšky.
Nechal jsem Kyuna jít mezi námi, aby byl blízko Kikimu a společně vešli do kavárny, kde už u vchodových dveří mohli návštěvníci cítit vůni čerstvě namleté kávy různého druhu.
Byl jsem ve svém živlu. Zbožňoval jsem vůni kávy. Rád jsem experimentoval a ochutnával stále něco nového, ale velkým obloukem jsem se vyhýbal jakémukoliv pressu.

Když jsme vešli dovnitř, začali jsme se automaticky rozhlížet po místě pro tři osoby. Dalo to chvilku zabrat, jelikož kavárna byla poměrně plná, víc než obvykle, ale nakonec jsme našli jeden stůl v útulnější časti oné kavárny.
Nechal jsem si sednout kluky, a když se Kiki posadil vedle Kyuna, já si sedl proti nim. Nijak mi to nevadilo, spíš naopak jsem měl pocit, že by to mladšímu chlapci mohlo i trochu víc pomoct.
Podal jsem Kyunovi trochu obsáhlejší knihu, kde byla nabídka všech nápojů a různých dezertů. K mému údivu ji prolétl celkem rychle a měl vybráno do dvou minut a následně nechal Kihyuna, ať si vybere, který měl vybráno snad ještě rychleji a pak zbyla řada na mě. Což mě donutilo přemýšlet nad tím, jestli jsem opravdu jediný, kdo má takový problém s výběrem kávy nebo zkrátka jsou jen oni rozbití a ví, co chtějí.
Zoufale jsem otáčel stránku po stránce. Nevím ani vlastně proč, když bych to mohl odvykládat zpaměti i pozadu. Už jsem otočil další stranu a zoufale si podepřel hlavu svou rukou.

"Ajaj. Další dilema?" uchechtl se nad mým výrazem Kihyun a sledoval mě.

Jen jsem na něj hodil pohled, jestli si ze mě dělá srandu nebo to myslí smrtelně vážně a zabil ho pohledem.
Šlo vidět, jak si mé rozhodování úplně užíval. Nakonec prohlásil, že jestli si do pěti minut nevyberu sám, udělá to za mě. Jen jsem se nad tím zamračil a začal v nabídce pátrat rychleji. Je mi jasné, že on by mi tu radost udělal a objednal by mi jedno presso. Ne-li víc.
Povzdychl jsem si a nakonec vyhrálo latté. Jak taky jinak v mém případě. Pomalu už nic jiného nepiju kromě téhle kávy. Avšak většinou to střídám a objednávám si různé příchutě a proto jsem tentokrát zvolil marcipánové latté se šlehačkou posypané mandlemi a čokoládovou polevou. Nikdy dřív jsem ho tu neměl, tak jsem si řekl, že ho aspoň vyzkouším.

"Šikovný. Už se lepšíš." pochválil mě Kiki a když k nám přišel číšník, nadiktovali jsme mu naši objednávku, kterou si zapsal do bločku a následně zase odešel pracovat.

Sledoval jsem ztrápeného Kyuna, jak se stále snaží navázat konverzaci s Kikim, která by trvala déle jak dvě minuty, avšak neúspěšně. Přišlo mi, jakoby se Kihyun k našemu nejmladšímu choval jako k dítěti. Tedy není se čemu divit. Kihyun vždy byl a bude člověk s mateřskými pudy, o tom žádná, ale mrzelo mě to i za Kyunieho.

Číšník nám později donesl naši objednávku. S úsměvem jsme mu poděkovali a Kihyun na něm úplně zůstal viset pohledem. Už v tu chvíli jsem poznal, že něco není správně.

"Hej Ki. Všechno v pořádku? Vypadáš jako bys byl v jiném světě." zasmál jsem se nad tím a zamlel hlavou, přičemž jsem si vzal lžičku a začal ujídat tu výbornou šlehačku politou čokoládou a posypanou mandlemi.

Už v tu chvíli jsem se rozplýval a to jsem se nedostal k samotné kávě, na kterou jsem se tak těšil. Kihyun začal reagovat asi o pět vteřin později, když měl číšníka z dohledu.

"Jasně. Všechno v pohodě, ale viděl jsi toho číšníka? Sakra ta jeho prdel. A jak mu šly vidět svaly v té košili." skousl si ret a já jsem už automaticky přesměroval pohled na nejmladšího, který dost trpěl.

Jeho bolest v tu chvíli byla až hmatatelná. Začínalo mi ho být opravdu líto. Nikomu z mých kamarádů se nedařilo udržet vážnější vztah. Kihyun je očividně na kluky s dobrou postavou, což znamená, že má Kyun asi smůlu. Pak je tu Hyungwon. Vlastně to není ani kamarád, ale lépe řečeno člověk, se kterým se občas bavím. Ten má crush na toho největšího idiota ve škole, který nejspíš ani na kluky vůbec není. Aspoň to tak vypadá. Na takové věci mám odhad velmi dobrý. Ten určitě nemůže být ani bisexuál.

"Aha. Tak to je super, že se ti líbí." pronesl jsem jen tak do větru se svým profesionálním úsměvem na tváři, který později vystřídal spokojený nefalšovaný úsměv, jakmile jsem narazil na zlatou žílu své kávy.

Musím uznat, že v té době to bylo mé nejlepší životní rozhodnutí, které jsem kdy mohl udělat a doposud si to i myslím.

"Oh, kde jsi byla tak dlouho?" vyjekl jsem s blaženým výrazem na tváři, až se na mě kamarádi s tázavým pohledem koukli.

Jen jsem se zaculil a ukázal prstem na kávu. Kihyunův výraz zkameněl a zamlel nad tím hlavou, přičemž se dál vrtal ve svém dortíku. V hloubi své zkažené duše jsem mu i na chvíli přál, aby se jím udusil.
Jediný, kdo se mnou sdílel mou radost byl Changkyun, kterému jsem dokonce dal i ochutnat.

Zdravím!!!

Máte tu další díl. Čekal jsem, že to bude záživnější, ale zase nerad bych dělal kapitolu nad 1K slov. I když mi to vůbec nedělá problém a víme to všichni 😅

Ale rád bych se držel zkrátka podle nějakého limitu.

Snad se vám díl o ničem líbil. A ano, jak už jste na to mohlo přijít sami  nebudou se tu řešit jen tajemné a děsivé věci, ale i vztahy.

Votujte a komentujte, děkuju 🥺

Miluju vás 🥺❤❤